Disco (2008)

Život sa žije v každom veku, tým, alebo oným spôsobom. Priority sa väčšinou menia, ale nie všetky. Ako zachrániť česť a dosiahnuť to, aby mal potomok tie najkrajšie prázdniny, aj keď ste nemajetný. Mať nezištných kámošov a talent na disco tanec. Síce neohrabaný, ale príťažlivý. Veľmi sa na tom nezasmejete, ako na starých frankovských komédiách, ale je z toho cítiť pohodu a radosť.

Fabien Onteniente je takový režisér pohodiček, který teď vyhledávám, navíc tady se mu kromě jeho dvorního herce Franck Dubosce sešla velmi hvězdná partička Emmanuelle Béart a Gérard Depardieu a na ty je prostě radost se dívat kdekoli a kdykoli. Nic jinýho než slušnej oddecháč film není, ale je to opravdu mile stravený čas a pořádný odfrk s tímhle bijasem.

Diskotékové mlýnky melou v rytmu hitů 70. a 80. let a představují to, co je současná francouzská komedie. Moc se nezasmějete, ale je to pohodové asi hlavně díky hudební složce. Franck Dubosc hraje ty loosery dobře, Emmanuelle Béart, Gérard Depardieu jsou další plus. Vlastně je to celé lepší než se dalo podle názvu čekat.

Tomuhle se vážně někdo směje? TRAPNĚ NEVTIPNÉ řekl bych. Pár dobrých hlášek film nezachrání, obzvláště když už nevím, které to byly. Pro mě bylo na filmu nejvtipnější to co představuje. Hnusnou elektronickou sračkohudbu a podivné kreatury připomínající buzeranty v barevných flitrech, co se kroutí na pódiu jak blbečci v domnění, že tanec je výsada frajerů a ne teploušů. Opravdu vtipné. Kdo netančí, není cool. Komu příjde disco jako kvalitní muzika, ať si přidá hvězdičku.

Francouzský Dominique Abel hraje v pohodových filmech, i když Emmanuelle Béart tou Fionu Gordon tak úplně nebyla. Michel Legrand se tentokrát příliš neunavil, většinu hudebního doprovodu obstaraly osmdesátkové šlágry. A koukám, že mám velké štěstí, protože mně Dubosc sympatický je, takže jsem si mohla film užít se vším všudy.