Deníky blízkosti (2021)

Akt, který dokáže dát životu barvu, ale také změnit náladu filmu. Černobílá část je více mysteriózní, tady velmi pomáhá záhadná postava Carly, jež je postupně skládána stejně jako její koláže. Mnoho otazníků otevírá hned úvodní scéna, aby nejednoznačné pocity ještě zintenzivnilo její časté znásilňování. Žánrově je film mysteriózním thrillerem, který se nebojí přitvrdit. Kamera ději dodává retro nádech, několik záběrů by se neztratilo ani ve filmech noir. Výborný je úvodní příchod v dešti nebo veškeré jízdy autem, využití zrcadel, či vrchní pohled na zavražděného. Barva vše mění, děj se blíží drsnější telenovele a míří více očekávaným směrem, naštěstí však nenudí a je tou kratší částí.

Podivnosť pre okrajové publikum (tentokrát mimo mňa). A to obzvlášť, keď príbeh dvoch žien prerastie do bodu "nečakanej" náklonnosti. Nebavilo, nemalo ako, ani prečo, ani vďaka čomu ..

Dve narušené a teplé ženy skalpelmi bodajú ľudí, hlavne mužov. Občas skúsia nožičky, občas niekoho uvaria. Ich motivácie tam sú, len vždy majte na pamäti, že nie sú úplne normálne. Za mňa fajn, boli tam cecky. 2 z 5

Ženy znásilněny nebo pohaněny nevěrou se mstí smrtí mužů a pak se krásně navzájem pomilují.

Nechci, aby to vyznělo, že argentinská filmografie je jakási podružná, když napíšu, že na Argentinu je to dobrý film. Bohužel ale ani příběh nebo černobílý obraz, přecházející s důležitou životní změnou do barev, není v dnešní době nic originálního, abych dal víc jak průměrné tři hvězdy. Film koukatelný, ale žádnou díru do světa neudělá.(03.02.2025)