Cunk on Life (2025)

Cunkova je hloupá, neví o své vlastní hlouposti a je si v této hlouposti jistá, aniž by byla namyšlená. Po celou dobu zůstává jeji projev příjemně, ďábelsky suchý a klade jí čím dál šílenější otázky v rozhovoru s maximální vážností. Člověk musí být neskutečně chytrý, aby něco tak požehnaně hloupého fungovalo tak dobře. Důmyslný, bezelstný a lhostejný přístup komicky k posvátným a kontroverzním tématům často vrhá světlo na nespravedlnost, absurditu a pokrytectví. Bůh stvořil Brity a jako omluvu jim poslal Philomenu Cunkovou.

Diane Morgan nás chce vzít na cestu poznání vesmíru a lidské existence s rejpavým humorem po vzoru Borata nebo Billa Mahera, ale vůbec se jí to nedaří. Pod záminkou spolupráce s BBC, přizve k rozhovoru nic netušící odborníky na filozofii, astronomii, umění, teologii, kvantovou fyziku, atd… dělá ze sebe lobotoma, komfrontuje dotázené zcela nesmyslně scestnou otázkou, přičemž u toho pomrkává do kamery na diváka. A to má být ten humor?! Tento koncept se s přibývající stopáží pro mě stával čím dále víc otravný. Za prvé mě to uráželo a za druhé jsem stále čekal zda přes to všechno ke konci nepříjde překvapivá pointa. Ale nepřišla! Vtipné to není, z rozhovorů se taky nedozvíme nic, tím myslím opravdu nic!, protože k žádným debatám nikdy nedojde. Diane Morgan každého utne v druhé větě, myslí si, jak je vtipná a hosté nevěřícně kroutí hlavou, protože hloupějšího člověka ještě nepotkali. Je to odporný vrchol nevkusu a promarněný čas pokud toto zkusíte.

Cunk je zpět. Satirický dokument o životě, plný absurdních otázek na kvalifikované odborníky a silně sarkasticky laických promluv o vědě k divákům. Místy jsem se opět zasmála, místy mi vtipy přišly příliš na sílu (třeba když jsme už po páté slyšeli o "my mate Paul"). Jako oddychovka fajn, ale nic víc. Pořád přemýšlím nad tím, jestli odborníci o stylu formátu dopředu ví a jdou do toho dobrovolně, nebo jestli jsou jejich reakce autentické a vnitřně trpí nad ztrátou svého času.

Pseudodokumentaristka Philomena Cunk kladie vyše hodinu vedeckým kapacitám absurdné otázky a celé je to preliate typicky britským (miestami až Monty Pythonovským) humorom. Nezaujíma sa pritom o nič menšie, než o pochopenie zmyslu života, vesmíru a všetkého. Jej bizarným myšlienkovým pochodom som sa chechtal od začiatku do konca, ale nutno povedať, že už v polovici začala byť celkom predvídateľná. Bolo toho skrátka priveľa naraz - časom sa vytratila údernosť a aj ja moja schopnosť tento humor plnohodnotne absorbovať. Kratší a zovretejší seriálový formát by tomuto materiálu svedčal viac, preto dám šancu aj jej starším počinom. 7-/10

„Las Vegas je Mekkou pre ľudí, ktorí do Mekky nechodia.“Niektoré postrehy Philomeny o živote sa asi ani dobre preložiť nedajú - ak neviete po anglicky, ľahko vám môže uniknúť ich dvojzmyselnosť. Počuli sme toľko nekorektných hlášok, koľko sa dá za 71 minút stihnúť. Ešte stále mi Philomena neprekáža, aj keď sa obúva do veľmi citlivých tém a dostáva do pomykova mnohých ľudí, ktorí sú v danej oblasti vzdelaní.„Hello. I´m Brian Cox. Professor of Particle Physics at the University of Manchester.“„Can I call you Brian, or do you prefer Cox?“Preto mi napadla otázka: tí ľudia museli vedieť, do akého nerovného slovného súboja sa chystajú, či?