Coriolanus (2011)

Tak jsem si řekl,že bych se mohl taky jednou mrknout na něco od divadla.No to jsem si dal,zasazení děje víceméně do současnosti,ta květnatá mluva tomu taky dvakrát nepřidala,nemohl jsem se pořádně přinutit se soustředit.Opravdu mě to nebavilo a ani pár známých herců to nezachrání,příště už podobné experimenty raději vynechám!

Transpozice starých látek do současnosti bude vždycky vzrušující téma na poli adaptací. Ale osobně pochybuju o univerzalitě Shakespeara pro příběh z moderní války. Shakespeare napsalCoriolanana začátku 17. století, přičemž vycházel z událostí zasazených do 5. st. př. n. l. Příběh římského generála Gnaea Marcia Coriolana kromě Shakespeara oslovil i Brechta a mnoho dalších dramatiků a proto bych raději viděla reverzní adaptaci odehrávající se v antickém světě, protože jakkoli jsou některé emoce srozumitelné, dílčí jednání postav, jejich motivace a povaha konfliktů jednoduše neodpovídá dnešnímu chápání světa.

Do současné scény, výpravou i politicky, zasazená příběh tragedie W.S. RF udělal svůj film a ukázal mnohé tváře své postavy. Hezky ukazuje formou mediálních prezentací parametry demokracie. Jazyk i dialogy i postavy zůstávají Shakespearovy, způsob kamery, rekvizity novinářsky reportérské Moc se mi to líbí. Coriolanuis je fakt tragická postava, cokoli není správně. Tragédie spočívá v jeho osobnosti, povaze, která zamaže vše, co dobrého udělal. Coriolanus je 8.

Pozoruhodná transkripce starořímského dramatu, ve kterém kulisy paláců a pompézních promenád zbrocených krví válečné vřavy, nahradili tvůrci troskami moderního města, změněného v bojiště novodobých a univerzálních Volsciů a Římanů, nepřátel na život a na smrt. Film natočený v Bělehradě, nedlouho po šílené válce, v reálných kulisách, nic naoko, na mne působil s o to větší autenticitou.
Ralph Fiennes hraje velké divadlo a Shakespeara prostě „umí“, dlužno dodat, že některým jeho hereckým kolegům už tak lehce proniknout do nelehkého převtělení dáno nebylo. Takový kus docela dobře proklepne každého a prověří, kdo hraje, aniž by hrál a komu prostě není shůry dáno.
Jsem rád, že nejsem žádným kritikem a nemusím zůstat objektivním, proto si mohu dovolit napsat, jak jsem si liboval, pro mne to byl nádherný zážitek, neortodoxní, odvážný počin a jen mne posunul možná v mé nekritickém obdivu k panu Fiennesovi ještě dál, ale líbili se mi i další, vynikající Brian Cox, Vanessa Redgrave, Lubna Azabal…
Závěrem tedy snad lze dodat jen, že na klasika dramatu je tu příliš mnoho akčního násilí, řekl bych daň filmařů za chléb a hry dnešního lidu, přesto za mne 4*. Děkuji tvůrcům za nevšední filmový zážitek.

Hned při závěrečných titulcích jsem začal přemýšlet, pro koho je tento snímek vlastně určen a zároveň, komu bych ho mohl s čistým svědomím doporučit. Pro koho je určen, jsem věděl prakticky hned. Pro sebevrahy. Ti, co se totiž rozhodují, zda-li skočit z věžáku, či ne, po tomto filmovém zážitku už nezaváhají a půjdou do toho po hlavě. I já jsem totiž začal přemýšlet, jestli tohle mám v tomto životě zapotřebí. Komu tento „skvost“ ale doporučit už bylo horší, neboť odpověď NIKOMU mi přišla v tomto případě až příliš laciná, nakonec jsem na to ale přišel. Tomu, kdo tvrdí, že už viděl všechno a nic ho již nemůže překvapit. Coriolanus je totiž natolik ojedinělý filmový počin, že s něčím takovým se prostě nikdo nesetká mockrát za život. Naštěstí. Válečné drama na námět jedné ze Shakespearových her, celé ve verších. No nezní to ojediněle? Zní! Zní to ojediněle, ale zároveň i šíleně, děsivě a zcela mimózně k tomu? A to vše to je. Já upřímně netuším, co Ralpha Fiennese vedlo k tomu natočit něco takového, ale že to je hodně blbej nápad, musel tušit už i on od začátku. Filmu tedy rozhodně nelze upřít, krom originálního zpracování, i jistá působivost atmosféry a stylovost, ale co je to naplat, když je to vážně neskousnutelné peklo. Já osobně jsem to dal na čtyřikrát, vždy po půl hodinkách, při větší dávce bych totiž musel jít hledat taky nějaký ten věžák, herci, respektive jejich postavy tam plácají nehorázný hovna, a to navíc tak „strhujícím a přesvědčivým“ způsobem, že to chvílemi působilo jak parodie, zápletka je pak tedy skutečně ryze shakespearovská, nicméně z tohoto provedení se musí otáčet v hrobě a to veršování k tomu všemu je opravdu nezapomenutelné, ovšem v tom nejhorším možném smyslu. Já osobně tedy doufám, že s něčím takovým se už v životě nesetkám, a Odpadové hodnocení jsem žádnému filmu ještě nedal snad s takovým gustem, něco takového by totiž vážně nemělo vznikat.