Comedian Harmonists (1997)

Film začína opisom situácie vo Weimarskej repblike (neoficiálny názov Nemeckej ríše po páde monarchie). Tu vzniká mnohonárodnostná hudobná skupina, po vzoru populárneho amerického kvarteta The Revelers. A tak sa na jednom javisku stretáva Nemec s Bulharom a Poliakom v skupine pod názvom „Melody Makers“, ale čo bolo najdôležitejšie pre neskorší osud tejto skupiny, že v skupine boli traja Židia. S nástupom nacistov k moci začalo mať toto sexteto už ako "Comedian Harmonists" problémy, čo na základe rastúcich nacionalistických nálad v Nemecku vyvrcholilo v roku 1935, na vrchole ich popularity, že sa rozdelila na dve časti. Podstatou filmu je ukázať na vznik, vzostup, lesk a tieň slávy a nakoniec aj pád tejto nemeckej skupiny. Veď len v roku 1933 absolvovali 150 koncertov ale koncom roka 1933 v meste Gera bol koncert zrušený z dôvodu židovskej naplnenosti skupiny. Aj z týchto dôvodov v lete 1934 kapela odchádza do Spojených štátov, kde absolvovala 30 koncertov a nezabudnuteľnými pre 2122 príslušníkov posádky boli koncerty na lodi USS Saratoga (ktorá sa neskôr zapojila v Pacifiku do bojov na Guadalcanalu, Rabaulu, pri Gilbertových, Marschallových ostrovoch, Sabangu, Surabaju). Nakoniec sa vrátili späť do Nemecka ale protižidovská expanzia troch z nich (Židov) prinútila emigrovať do Ameriky a traja ostali v Nemecku. Film  svojou podstatou mal v Nemecku obrovský úspech a získal aj mnohé významné ocenenia.

Shlédnuto s nadšením na 33.MFF Karlovy Vary 1998 s delegací tvůrců, udělena Zvl.cena.

MFF Karlovy Vary 1998.Působivě zpracovaný vznik a vývoj sexteta muzikantů z 30. let v konfliktu s ideologií Říše a nastupujícího fašismu. Naprosto úchvátný je zachycený zrod budoucích šlágrů. Věrohodná dobová atmosféra podpořená výtvarnou kamerou a výborné herecké výkony.

Film, který získal německou filmovou cenu za rok 1998, jsem viděl lehce nedobrovolně v rámci kurzu na Goethe institutu ve Freiburgu v roce 2003. Biografie "prehistorické" vokální sestavy by mne do kina nenalákala ... Příběh o nejznámější skupině své doby (v Německu mají renomé dodnes) mne v pozitivním slova smyslu dostal. Jejich vzestup z nuly, obrovský úspěch v berlínských zlatých 20. letech a pak už jen obavy po převzetí moci Hitlerem, prostřídané úspěšnou americkou epizodou. Ač se zdá, že jsou tak dobří a populární, že politika se jich nemůže dotknout, od roku 1935 se na část z nich vztahuje zákaz výkonu povolání, přijdou projevy nenávisti a vnitřní rozkoly. Člověk se pak o zpěváky začne bát ... Film neukazuje jejich další osudy, lze se jen domýšlet ... Hodnotu snímku spatřuji ve třech ohledech: 1. okolnosti založení skupiny v roce 1928 a pohled do zákulisí showbyznysu; 2. pochopení, jak v Německu došlo k nástupu Hitlera, jak pořád nikdo nepředpokládal, kam to může zajít, jak se Comedian Harmonists zdáli na výsluní nedotknutelní, obklopení přízní, miláčci publika a jak se postupně od nich přízeň odkláněla; 3. na počátku není patrný jejich původ, nikdo to neřeší, není důvod to řešit. Jak do děje vstoupí nacistická ideologie, původ najednou začne hrát svou roli a dopadá na osudy zpěváků. Místo zpěváků si sem lze doplnit židovské obchodníky, právníky, lékaře a odpovídající smutný scénář. Napínavý příběh s vydařenými obrazy a swingovými písničkami, které mají vtipné texty - udělat hit s pointou, že roste chřest, se každému nepovede. Veronika, der Lenz ist da (...) Die ganze Welt ist wie verhext, Veronika, der Spargel wächst.(14.10.2023)

"Veroniko, jaro je tu...". Jeden z obrovského proudu německých populárních filmů; profesionálně natočených (dlouhé sklo má přednost); s příběhem, který - i když spletený ze všech možných motouzků - neuráží, ba povznáší; herci sympatičtí a bezchybní. Hodně se tu hraje a zpívá, ovšem pouze na takovou strunu, se kterou rezonuje průměrný německý (či jiný) posluchač a divák. Standardní vlastností těchto filmů je podbízivost divákovi, mnohdy možná až zbytečná. Myslím, že ani Hollywood tím není tak zatížen. Je to takový německý Gambrinus, nikomu moc nechutná, ale je pitelný pro každého. Bohudík jsou mezi německými režiséry mnohé výjimky (Chotěbořské pivo a pod.), které toto pravidlo dokonale potvrdí. Pozn. 1: S takovými dokonalými filmy se obvykle pojí nedokonalé titulky - viz hned první věta: "Veronika, der Lenz ist da...". Pozn. 2: Nevíte, co tomu říkal Bobby McFerrin? Pozn. 3: I dle svého hodnocení považuji tento film za nadprůměrný.(14.11.2015)