Člověk jako živočišný druh (2020)

Jsme my lidé opravdu tak jedineční, jak si mnozí myslí? V tom, jak se rodíme, jak rosteme, jak žijeme každodenní život, jak milujeme a jak umíráme? ... Všichni jsme v podstatě stejní. Zároveň se v mnoha ohledech lišíme. Pojďme se spolu zamyslet nad evolučním vývojem živočichů včetně člověka! Které jsou nejdůležitější části našeho těla a způsoby chování, jež určují, jací vlastně jsme? 1. část: Na celém světě, ve všech možných prostředích, čeká na své zrození nový život. Bez ohledu na rozdíly mezi druhy žene každého jedince instinktivní touha naplnit základní cíl své existence: dosáhnout genetické nesmrtelnosti, naplnit zákon zachování rodu. Často je to ale velmi těžký úkol. Musí dokázat přežít, vyrůst a rozmnožit se. Nezřídka v tvrdých podmínkách a v prostředí plném nástrah. Pro mnoho živočichů je život krutý… a krátký... 2. část: Souboje mohou být smrtelně nebezpečné. Přežívají v nich jen ti nejzdatnější. A vždy někdo prohraje. Existuje ale evoluční síla, která je ještě silnější než soupeření. Umožňuje jedincům žít v prostředí, ve kterém by jinak zahynuli. Je to: spolupráce. Ovlivňuje chování a způsob života mnoha zvířat. A člověku umožnila ovládnout tento svět. Mnoho druhů chování, které považujeme za typicky lidské – řeč, kultura, dokonce i válka – může být vysvětleno jako projev stejné základní potřeby se ve snaze o přežití spolčovat. Výhody vzájemné spolupráce se v přírodě projevovaly už o mnoho milionů let dříve, než se vyvinul člověk. Bez ní by rostliny a zvířata vůbec neexistovaly. Dodnes můžeme najít ve sladkovodních nádržích živoucí spojovací článek mezi jednobuněčným a mnohobuněčným životem. Evoluční stroj času zvaný váleč koulivý, latinsky volvox globator.