Chinaski: Každej ví kulový (2021)

Chinaski jsou mě kapelou jejich debutu. Na tom jsem vyrostl a už zůstal. Dokument mě ale nebývale chytl u srdce. Nemohl jsem se odtrhnout. Trochu ten muzikantský život znám. Ono je těžké trávit hodiny a hodiny v dodávce na koncert. Co mě ale trhá srdce jsou ta zničená a zklamaná dlouholetá chlapská přátelství. A taková přátelství jsou nejvíc na světě.....

Ano, je to má oblíbená kapela a jejich první 4 alba jsem si fakt koupil, i to první, o kterém říkali, že se ho prodalo asi 2000 ks. A zároveň tu několikrát zmínili, proč je hrají nebo právě nehrají na Evropě 2, což je vlastně dneska už jediné komerční rádio, co poslouchám. Kdyby se to dalo porovnat, tak třeba z původního Olympiku taky už zbyl jenom Petr Janda a ta sestava se vickrát obměnila. Takže změna je život, důležité je, že na ně pořád chodí lidí a dokážou vyprodat arény, protože kdo to takhle má za posledních cca 25 let?

Doba, kdy jsem byl zapáleným fanoušek Chinaski už je delší čas za mnou (skončila právě v době velké obměny) a můj hudební vkus se za to dobu velmi výrazně posunul, přesto na tuto českou kapelu hledím dodnes s jistým nostalgickým nádechem. Proto byl pro mě tento mimořádně upřímný vhled za oponu a do opravdového fungování tohoto uskupení extrémně zajímavým a neméně zábavným zážitkem. Malátný je díky své otevřenosti a přirozenému charisma skvělým vypravěčem, protagonistou i padouchem příběhu o jednom hudebním projektu, který převálcoval byznys. A je to příběh, který je dobré vyprávět a který je dobře vyprávěn.

Není to lehké sledovat, ale jsem moc rád, že šli všichni s pravdou ven, mohli se zúčastnit a vyjádřit všichni členové, kteří kapelou prošli. Z pohledu posluchače je hrozné zpětně zjistit, že velké hity a sláva byly za oponou doprovázeny peklem mezi členy. Na druhou stranu co dělat, když je atmosféra k nevydržení a koncertuje se ve dvou týmech ve dvou šatnách. V tomhle Malátnému rozumim. Mrzí mě ale, že hudební vrchol každé sestavy skončil rozpuštěním. Každopádně obdiv, že přes to všechno má každé z alb vysokou laťku a je plné velkých skladeb zahraničních parametrů.

Pro mě kdysi značně neoblíbená kapela přišla v roce 2019 s albem 11, které obsahuje několik překvapivě dobrých písní po producentské i skladatelské stránce. Tento dokument, zabývající se podrobně celou historií skupiny, v podstatě jakoby mimoděk odhaluje, proč se to tehdy povedlo. Nejdéle sloužící členové (nebo ještě pravděpodobněji vydavatelství a management kapely) usilovali o vystoupení ze stínu takové té české majálesové kapely, ideální na Rock For People a transformaci na vyšší úroveň do podoby světově znějící skupiny - jakýchsi českých Coldplay - což se jim nakonec podařilo. To ale obnášelo zároveň vyhození poněkud nedospěle znějící dechové sekce a spolu s ní i rytmické části souboru, k němuž došlo zjevně po dlouhém období dusna, kdy spolu jednotliví členové téměř nekomunikovali a naznačuje, že za změnou nestály jen hudební, ale hlavně osobní spory. Minimálně na poli biografických dokumentů známých českých osobností a interpretů, které často jen kloužou po povrchu a netroufnou si pořádně kousnout do kyselého jablka vlastní minulosti je tento dokument ojedinělý naprostou otevřeností a až brutální upřímností vzpomínajících aktérů.