Červený pavouk (2015)

To fakt je především polský film? Protože to bylo o ničem stejně jako ty české... Je to prostě mechanické a bezemoční převyprávění jednoho případu, které se tváří psychologicky, ale o postavách řekne kulové a tak se tu máloco dá jakkoli odvozovat. SPOILERY Proč však vzal Karol všechnu vinu na sebe a jestli skutečný Červený pavouk pak aspoň přestal zabíjet se ale divák nedozví už vůbec, KONEC SPOILERU ten film vám neřekne ani tohle, natož aby se vůbec čímkoli zabýval. Je to jeden z těch případů, kdy si divák veškeré motivace musí ne sám domyslet, ale dokonce přímo vymyslet, protože z těch nahodilých indicií bez vnitřní logiky se dá celkový obraz vytvořit jen hodně těžko. Ale vzpomněl jsem si při tom na Já, Olga Hepnarová, ta teda byla natočena strašně artově, ale prázdná a povrchní byla uvnitř úplně stejně, takže Červený pavouk u mě dopadá o něco líp hlavně proto, že tohle mě aspoň ze začátku bavilo sledovat a přišlo mi to i solidně natočené. 2*

Kdyby Koszałka zůstal u kamery, bylo by to asi mnohem lepší. Některé záběry jsou úchvatné, například dvakrát jiným způsobem použitý záběr z vrcholu lomu je naprosto fascinující. U samotného filmu mu však naprosto uniká důvod jeho natočení. Astenickým způsobem dokumentuje kousek života Karola. Komu se mstí, za co a proč, se nedozvíme. Odkud šel a kam, také ne. Film zdánlivě vyvolává spoustu otázek, ale vzhledem k tomu, že neposkytuje žádné indicie vedoucí k odpovědím, vše zaniká v nicotě a zbytečnosti.

Podivný děj, podivné postavy a podivný konec.1)  Před sledováním jsem o ději neměl absolutně žádné informace. I během filmu jsem pořád nevěděl a neuměl odhadnout, co se z toho vyvrbí. Jsem na konci a stále netuším, o čem to vlastně bylo._____ 2)  Svéráznému počinu 45letého spoluscenáristy, režiséra, kameramana a spolustřihače Marcina Koszałky zde, jak se zdá, nikdo nerozumí. Já také ne._____ 3)  Snaha dobrat se podstaty věci jisté napětí vytvářela. Czerwony Pająk nabízí pěknou depresivní atmosféru tomu, kdo má podobné věci rád. Ani 26letý Filip Pławiak (Karel Kremer) není k zahození. Ale to zklamání na konci asi málokdo skousne._____ 4)  Výstižný koment: Crocuta***.

Ve své snaze o budování atmosféry zůstávají tvůrci na půli cesty - spíše než všudypřítomný strach je patrná všeobecná vzájemná odcizenost postav, kterou paradoxně (anebo naopak příznačně) narušuje jen souznění mezi dvěma ústředními psychopaty, jejichž pohnutky zůstávají po celou dobu nejasné. Snímek, jen velmi volně inspirovaný kauzou krakovského vraha Karola Kota, není úplně marný, po formální a herecké stránce je určitě zdařilý, ale působivosti  Kieslowského "Dekalogu" (co se týče mravního marasmu a odlidštěnosti společenských vztahů) nebo "Já, Olga Hepnarová" (pokud jde o ponor do narušené psychologie patologických osobností) zdaleka nedosahuje.

Slibovalo to mnoho a neukázalo nic. Odsoudili nevinného psychopata k smrti. Proč chtěl tímto způsobem skoncovat se životem, to film vůbec neřešil, zaměřil se jen na fakta. Místo aby udal veterináře, který se mu záhy přiznal, že je Červeným pavoukem, navedl ho k vraždě fotografky, aby to skutečně vypadalo, že vraždil on, a pak se nechal odsoudit k smrti. Trochu to připomínalo Olgu Hepnarovou. A psychologie tam bylo pomálu, rodiče jsou po jeho zatčení a odsouzení ukázáni jen jednou, ve scéně při návštěvě věznice. A nakonec ani vyšetřovatel, který měl podezření, že je chlapec nevinný (až na ten návod k vraždě Danky), neudělal nic, aby sláva na dopadení pachatele zůstala na něm...