Centrum periferie (2024)

Dokument, který nemá ani dost široký záběr ani dost hluboký ponor, může ožehavé tematice spíše uškodit než pomoci (viz ostatně zdejší komentující, které jen utvrdil v běžných předsudcích). *** Lidem, kteří danou problematiku, její příčiny, historický vývoj, současnou dynamiku ani důsledky zblízka neznají, tento dokument nic neosvětlí a může vypadat jednostranně zaujatě, naivně "sluníčkářsky" (vymůžeme cikáňatům z vybydlených předražených ubytoven bez vody a topení dětské hřiště a svět bude hned lepším místem k životu). *** Těm, kteří se v tématech sociálního vyloučení, rasové a třídní segregace, vydělávání na chudobě, diskriminaci apod. vyznají, zase neřekne vůbec nic nového. *** V dané délce by bývalo mohlo jít aspoň o plastický, informačně bohatý medailonek člověka, který se konkrétními metodami a strategiemi pokouší se svou neziskovou organizací situaci Romů na Ústecku systémově zlepšovat, ale ani v tomhle ohledu není přínosný - snad proto, že postřehy a výpovědi dotyčného nejsou informačně ani jazykově bohaté, neposkytují komplexní vhled do toho, co všechno jeho organizace v regionu řešila a řeší a jak si vytyčila a prioritizovala své úkoly a proč, ale jde spíše o zachycení namátkových (nikoli klíčových) osobních povzdechů a náhodných výjezdů, rozhovorů a aktivit, které nepřinášejí žádný ucelený obrázek. Celkově snímek působí bezzubě a jalově, stejně jako skomírající aktivity vyhořelého pana Brože. A jestli vůbec má tohle dílko nějaké pojmenovatelné konzistentní zacílení, tak snad jen jako depresivní krátká zpráva o marnosti jednoho plytkého, chaotického a už vyčerpaného snažení v našem skřípajícím systému lidskému práv. Ale nevím, jestli právě tohle bylo i definovaným cílem filmaře. *** Jen nápad: Možná by bývalo bylo mnohem smysluplnější natočit film o násilném policejním zásahu, v jehož důsledku zemřel Róm Stanislav Tomáš, a sledovat v širším kontextu tuto kauzu, která je v dokumentu okrajově zmíněna. Podmínky života romských komunit ve vyloučených lokalitách, jejich "zastání" u úřadů i snaha v daném případě nic nevyšetřit, pro kterou Česko skončilo u Evropského soudu pro lidská práva a čeká na rozsudek, by toho o rasismu v Česku ukázaly mnohem víc a mnohem mrazivěji. https://romea.cz/cz/domaci/evropsky-soud-pro-lidska-prava-zacal-resit-pripad-smrti-stanislava-tomase-a-klade-ceske-republice-neprijemne-otazky-byl-pripad-radne-vysetren-byl-zakrok-primereny-hral-v-pripadu-roli-rasismus*** (Ve Zde, 2. 12.) *~

Doporučuji si půjčit z knihovny, nebo koupit knížku Romové v české společností od Pavla Navrátila, která je zdařilým shrnutím odlišností romské a české kultury. Romové jsem u nás sociálně vyloučená komunita. Romové jsou nás a na slovensku nejúspěšnější společenskou skupinou, protože se tzv. r-strategií neskutečně množí, zatímco třeba vysokoškoláci na sobě páchají genocidu a vypadá to, že i autor dokumentu. Romské děti se domnívají, že peníze se vydělávají tím, že se zajde na poštu. A když se podíváte na vybydlené sídliště Chánov , všichni stojí venku a družně se spolu baví, takže máte dojem, je probíhá velká párty. Ke shlédnutí na   https://www.ceskatelevize.cz/porady/15450087209-centrum-periferie/

To je další ze série krátkých pohledů do nitra české společnosti uvedených na České televizi. A pokaždé je hlavním problémem jedno - objektivita. Netvrdím, že v Česku neexistuje rasismus a že jsou všichni Romové špatní. U nás v práci jich taky máme pár a jsou to slušní lidé. Jenže tady se řeší už jen důsledky. Kde je prevence a kořeny jednotlivých událostí na něž je poukázáno? Například dluhy. Není pravda, že je situace neřešitelná. A že musí do konce života platit exekutory a podobně. Miroslav Brož by měl vědět, že pokud by daný člověk měl práci, může se z problémů dostat třeba pomocí oddlužení. Dále je zde prezentováno šílené bydlení. To je pravda, byty jsou v katastrofálním stavu. Ale zase...kdo ty byty do takového stavu uvedl? Stát? Město? Nebo samotní nájemci. Ať mi nikdo netvrdí, že je všechny převezli do domů takto vypadajících už na začátku. Co se samotného rasismu týče, jsem samozřejmě proti jakémukoli druhu rasismu. Ale lidé, kteří bydlí v jednom městě s Romskými obyvateli nebo ve stejných částech města s nimi mají své zkušenosti. A pak je snadné být rasistou, jelikož naopak není snadné s nimi většinou žít. Nakonec sám Jozef Miker Brožovi říká, že se lidé musí naučit zodpovědnosti a ne svádět všechno na stát a v tom má pravdu. Ten může místním poskytnout nové bydlení, vystavět ho moderní se všemi výdobytky, ale za jak dlouho jej zase uvedou do současných stavů?