Čardášová princezna (1990)

Společně sGiroflé - Giroflálabutí píseň fenoménu televizní operetní inscenace. Zdeněk Havlíček operetě v televizi věnoval mnoho času, zejména v Ostravě dělal množství retro pořadů, medailonků a inscenací -Zažloutlé fotografie(1965),Země úsměvů a snů(1970-4),Velká neznámá(1976),Melodie bílého klavíru(1978),Paní Marjánka, matka pluku aneb Ženské srdce(1980),Je to jen sen...(1984),Nejkrásnější melodie Oskara Nedbala(1984),S operetou kolem světa aneb Srdce tepe v operetě(1985),Vladimír Brázda vás zve...(1985),Čaj s Vladimírem Brázdou(1987), přičemž tento korpus uzavřel velkolepě dvojdílný životopis Rudolfa PiskáčkaVěčný tulák(1990). SamaČardášová princezna(Die Csárdásfürstin, 1915) byla vybrána skvěle. Opereta Emmericha Kálmána patří ke klasice vídeňské školy stříbrného věku, společně například s NedbalovouPolskou krví. Jako moderní dílo byla prakticky okamžitě zfilmována (poprvé 1919) a dodnes patří mezi nejoblíbenějších Kálmánova díla ať už ve filmu nebo na divadle, jen volně ji dotahuje oblibaHraběnky Marizy(Gräfin Mariza, 1924). K zajímavostem patří souběžný název operety v ruském jazykovém prostředíSilva, podle hlavní hrdinky Silvy Varescu. Od inscenace s Bočanovou a Rodenem jsem nečekala mnoho, ale nakonec jsem byla nadšená. Havlíček velmi vhodně zpřítomnil příběh operety se soudobou oblibou němého filmu a i když měl minimální rozpočet, podařilo se mu umě zinscenovat několik odlišných prostředí a vsadit na herce, kteří se k látce postavili s vkusem a odpovídajícím stylem (k ostravským tvářím se kupodivu hodila i Květa Fialová). Můžeme jen litovat, že se v 90. letech opereta stala v televizi nežádoucím žánrem. Z mnoha filmových verzíČardášové princeznyvynikající zejména německé z let1934a1951. Z moderních nastudování je k dispozici divadelní záznam vídeňské Volksoper z roku 2018.(27.03.2022)