Byl jsem dole (1997)

Irský pokus o zábavnou černou krimi komedii, který příliš nevyšel.

Správná komedie naplněná vtipnýma hlodama a drsnýma hláškama.Jde sice síš o béčko,ale určitě se u něj nudit nebudete.Jelikož však pochází ze stejného filmového soudku jako "Sbal prachy a vypadni" nebo "Pudfuck" a zmíněné filmy jsem hodnotil ****,u "Byl jsem dole" musím ještě jednu hvězdičku shodit.

I Went Down– tedy sešel jsem dolů nebo-li z cesty, sestoupil do podsvětí, morálně jsem klesl, doslova upadl... aspoň tak chápu název já a zvolený „oficiální“ překlad mi nesedí, když v závěru to rozhodně není žádná minulost, ale ten pobytdole(navzdory relativnímu uspokojení se situací za přítomného nadhledu) nekončí.//Zjišťuji, že Irové si minimálně na přelomu tisíciletí často rádi natáčeli gangsterky z vlastního podsvětí (a to jsem tu jejich zřejměnejslavnějšídosud neviděl) a samozřejmě, prostředí a černý humor plně táhnou k tomu, aby tyto filmy vždycky někdo srovnal s Tarantinem... inu dobře, když jiní, tak dneska i já: Tarantino by asi mnohé scény vymazlil víc hudebně a vizuálně, přidal haldu odkazů na své oblíbené fláky z půjčovny a pohrál by si s kdečím dalším, ale po filmech, co jsem od něj viděl, si moc nedokážu představit, že by natočil i tak funkční a kompaktní příběh. Tady se mi prostě líbí mj. to, že jde o příběh obyčejného mladého chlapíka, který shodou okolností a náhod (jak praví název) sejde z cesty, zaplete se částečně proti své vůli a přestože občas sejde ještě vícedolů, pořád jde o toho obyčejného chlápka, se kterým se lze docela stotožnit. Pak se tady odkrývá i jedna mysteriózní záhada, navrch je tu i úspěšná snaha ostylovku, ale nevnímal jsem ji vždy jako primární. Volba široce málo známého herce neokoukané tváře (Peter McDonald), který zároveň umí hrát, se vyplatila a Brendan Gleeson jakoby si nacvičil jednu z poloh svéhoGenerálado dalšího roku. Nesedlo mi vše, třeba to závěrečné vtípkování v autě si tvůrci mohli odpustit, horrorová scéna mě nepříjemně s leknutím zaskočila, ale zdejší specifická atmosféra mi sedla, bavily i mezititulky s moudry jako komentáři k situaci hlavního hrdiny.[80%](09.12.2025)

Byl jsem na dně (I Went Down) je klasický příběh 90`s - mírně dekadentní, ironický, relativizující. Příběhem se táhne permanentní rozhovor mezi Gitem a jeho přiděleným parťákem Bunny Kellym, obtloustlým, velmi irským a drsňáckým skorogangsterem. Mají spolu najít a šéfu Frenchovi přivézt Franka Gogana (jde o štočky na tisk dvacetidolarovek, jednu zprzněnou manželku a plánovanou úkladnou vraždu) a cestou, i přes počáteční mírné nesympatie, se z nich stanou "really fucke'friends" [rili fuky frenc], po našem "fak dobrý kamoši".


Zkrátka - co do nápadu nepříliš originální klasika (za všechny podobné dobře brakové příběhy zmíním třeba Smrtonosnou past I. či Nepřítele státu), která ale obnošenou vestu vylepšuje oněmi typickými atributy devadesátých let: trainspottingovským slovním humorem, absurdní relativitou počínání hrdinů (zde jsou to lotři - a podobně jako u feťáků v Trainspottingu, i zde "je všechno přece úplně oukej") a promakanými "zbytečnými" dialogy, vytvářejícími "dokumentární" rozměr snímku.

Film Byl jsem na dně má všechny atributy ve své době divácky úspěšného filmu: včas naskočil na vlnu již zmiňovaného Trainspottingu a jemu podobné dekadence, je vizuálně zajímavý, vtipný, není nijak blbý ani trapně intelektualizující. Však se také dočkal své slávy - byl divácky nejúspěšnějším irským snímkem v roce 97 a urval několik cen na různých festivalech. Geniálním snímkem ovšem asi nebude: poměrně zajímavá kamera a velmi dobře zvládnuté dialogy jsou fajn, ale přece jen nestačí k tomu, aby film byl víc, než jen dobrou zábavou s dobrým koncem.(05.06.2004)

Koukat se na to dalo. Irský pokus o tarantinovku, ale bez vtipu a hrozně zdlouhavý. Každopádně u momentu kdy dva típci jdou přepadnout jiný gangstery jeden v narmální kukle, a druhý v dětské kukle, kde mi z ní vystupuje přávě a jenom obličej je fakt skvělý. Smál jsem se až mě bolelo břicho. Byl ale první a poslední.(27.06.2003)