Bydlet proti všem (2021)

Doležitá a aktuálna téma, ktorá je spracovaná spôsobom ktorý sa k nej hodí. Od vyššieho hodnotenia ma odraďuje predovšetkým to, že tákyto typ dokumentov s reportážnym základom nie je zrovna mojím obľúbeným žánrom. Napriek tomu oceňujem prítomné remeselo a aj odvahu pustiť sa do tejto neľahkej témy, ktorej súčasná spoločnosť v našich končinách príliš nenahráva. Takisto sa mi páči, že film sa nebojí ukázať prstom - a hoci nesúdi - jeho cieľom nie je ani objektivita. 3,5*.

Mám neblahý pocit, že mnoho hodnotících zde ve skutečnosti (opět) vyjadřuje hodnocením antipatie vůči chudobě a to jim stačí. S tímto přístupem bych místo projekce dokumentu s tak závažným sdělením doporučovala spíše jiné intelektuálně vyčerpávající vyžití. Po řemeslné stránce je film dobře natočen - s jistotou, dobrou orientací, dynamicky; nepodsouvá, nevnucuje, snaží se o objektivitu.Tomáš Hlaváčekje jedním z filmařů ve veřejném prostoru, kteří reprezentují myslící minoritu generace třicátníků. Více k tématu, celému procesu vývoje (od samotného autora)zde..(11.10.2025)

Režisér Tomáš Hlaváček se ve svých dvou posledních snímcích Bydlet proti všem a Dům bez východu pečlivě věnuje tomu, aby diváky důvěrně, takřka na tělo, seznámil s tíživou a dlouhodobě neřešenou tuzemskou situací lidí znevýhodněných na trhu s bydlením, s problémem české bytové a sociální nouze a také s nemorálním a zhusta nelegálním obchodem s chudobou a bydlením, který v tuzemsku kvůli absenci ochoty zavádět důstojná a v zahraničí vyzkoušená systémová řešení bují, umožňuje otrlým podnikatelům i politikům těžit z tísně méně privilegovaných, bezbranných spoluobčanů a má na svědomí zcela svévolné ničení rodin i lidských životů, což se draze a zbytečně přenáší jak na státní kasu, tak i na další generace dětí, jež v postižených rodinách vyrůstají. *** V tuzemsku jde o výbušné téma, opředené mnoha předsudky a lživými tvrzeními politiků, kteří na sociálně slabých a vyloučených buď sami přímo či nepřímo vydělávají, nebo si na rétorice proti nim (označují je populisticky za líné, nepřizpůsobivé, problémové, zatímco sebe a své voliče z privilegovaných vrstev společnosti prezentují jako „slušné občany“) alespoň staví falešnou popularitu, případně jsou jim osudy zranitelných skupin občanů i rozkladné dopady toho, že se jejich tíživá situace systémově neřeší, lhostejné. O to záslužnější oba Hlaváčkovy dokumenty jsou. *** Bydlet proti všem je ještě divácky relativně příjemný snímek. Sledujeme v něm veřejně prospěšné aktivity hnutí Žít Brno, které v letech 2014–2018 razantně vstupuje do komunální politiky a zavádí v Brně osvědčené zahraniční programy k ukončování bezdomovectví a bytové tísně s prokazatelně pozitivními výsledky jak pro lidi v nouzové situaci, tak i pro městskou, potažmo státní kasu: Rodiny se vysvobozují z nežitelných podmínek v plesnivých ubytovnách plných krys, plísně, štěnic, bez teplé vody, topení a elektřiny, zato s ukrutně předraženým nájemným, zabydlují se do standardních, aktuálně nevyužitých bytů z městského fondu za pomoci peněz z EU, nadále jsou schopny si bydlení udržet vlastními silami a jejich stabilizující se situace doma, v práci i ve škole pak výrazně šetří veřejné prostředky města a státu jak aktuálně, tak i do budoucna. *** S koncem volebního období však sílí falešná rétorika komunálních politiků-korytářů a vlivných byznysmenů, roste jimi živený odpor tzv. „slušných občanů“ a šanci pokračovat i v dalším volebním období už Žít Brno ani zabydlovací programy a lidé v tísni v Brně nedostanou. Vítězí místo toho populismus, lhostejnost a korupce. Jejich úspěchy však zároveň inspirují řadu jiných, menších měst, kde se programy postupně zavádějí. *** Divák se díky časosběrné povaze dokumentu zblízka seznámí s problematikou vyloučených lokalit a obchodu s chudobou, s jejími kořeny, funkčními řešeními i jejich typickými překážkami. ***Dům bez východu (více píšu zde)je pak mnohem depresivnějším diváckým zážitkem, který nechá diváka natvrdo nahlédnout a pocítit nejhorší bezpráví, příkoří a křivdy páchané na lidech, kteří nenacházejí zastání a nemají se jak bránit, pokud je systém komunální i státní politiky nechává na pospas podnikatelským hyenám, a dokonce i soudy a zákony zavírají oči. Korupce, lhostejnost, arogance, zlovolnost, nízkost, podlost, a také bezmoc, beznaděj a zoufalství jsou tu představeny v hlavní roli – i tohle je naše současná „vyspělá“ společnost. Ty dvě a půl hodiny drtivého dokumentu, v němž umírají lidé, podnikatelé vypínají topení a elektřinu a odrzle se přitom chechtají na kameru a sociální pracovníci a angažovaní aktivisté kouří víc a víc cigaret, blednou a ztrácejí energii, stojí za to bez dechu dosledovat až do poslední vteřiny. *~(08.03.2025)(méně)(více)

Po deseti minutách mi bylo zle od žaludku a měla jsem pocit, že to prostě nedám. Česko je fascinující kraj, kde v 21. století pánové v sakách zřejmě nechápou, proč by matky s dětmi (nebo kdokoli jiný) měly vůbec někde bydlet, a kde prosazovat jakoukoli moderní (nebo nedej bože humánní) politiku je utopie předem odsouzená k nezdaru. Starat se o nejslabší členy společnosti je zřejmě u nás zcela radikální idea. Výjevy ze zasedání městských zastupitelstev, která se zřejmě teleportovala z raných devadesátek (ty ubrusy!!!), a kde sedí páprdové jako vystřižení z husákovského Československa, jsou zcela fantaskní. A bohužel se zde nechystá žádný happyend. Film mě utvrdil v přesvědčení nikdy, nikdy se do této zvrácené země nastálo nevracet.(30.07.2023)

Často není pořádně rozumět zvuku filmu a taky by nebylo od věci textově (titulky) představit jednotlivé mluvčí, co v dokumentu vystupují. Téma super, dokument důležitý.(24.06.2023)