Bunny a býk (2009)

Občas se stane, že nedokážu film ocenit jen trošku vyšším hodnocením, i přestože vnímám do jisté míry vydařenou tvůrčí kreativitu. Natočit téměř ryze studiovouroad moviebez vykročení do exteriérů, kdy všechny cesty a s nimi se střídající prostředí jsou dotvořeny animacemi plnými barvičkami a triků, patří jistě k netuctovým nápadům (ačkoliv by šlo namítat, že něco takového realizoval Méliès již105 let dřív) a čistě vizuálně, ať už výtvarně nebo střihovými nápady, zde byla určitě světlá místa, včetně pár snových fantaskních přechodů během pomyslného cestování. Horší, že mě to celé moc nevtáhlo, ačkoliv pokusy o atmosféru pomocí vizuálu a hudby nebyly špatné, jenže hlavní dvojice herců potažmo postav mi byla strašně nesympatická. Jejich rádoby humorné výlevy mě po celou dobu spíše štvaly, dialogy včetně vtipů v nich mě rovněž míjely a takhle i sledování vizuálně sebevymazlejšího filmu se začalo nejednou pro mě stávat více či méně otravným. Za značně lepší epizodu oproti zbytku považuji zimní „dobrodružství“ s medvědem a setkáním s Attilou v podání Juliana Barratta.[50%]

Film jsem si pustil náhodně a nic o něm nevěděl. A rozhodně bych nečekal, co se před mým zrakem odehraje. Nic podobného jsem nikdy před tím neviděl! Nebýt pubertálního sprostého humoru jistě bych dal plný počet. Je to neuvěřitelně kreativní film. Co mladému režisérovi chybělo na zkušenosti, doháněl nadšením, kreativními nápady a neuvěřitelnou péčí. Škoda že se málokdy stane, aby už zavedený režisér měl kromě zkušenosti i podobný mladický elán. Film vypadá, jako by si Wes Anderson vzal nějakou drogu, zapomínal, že chce točit středové kompozice a totálně se utrhl ze řetězu. Když jsem ve vedlejší roli uvidělRicharda Ayoade, kterého známIT Crowd, napadlo mě: „Toho bratra toreadora, o němž holka mluví, by mohl hrátNoel Fielding.“ A on ho opravdu hrál!

Zklamalo mě to. Nalákali mě herci z Mighty Boosh, ale ti zde mají malé role - Noel Fielding je zde snad jen 5 minut, Julian Barratt je tu sice dýl a jako jeden z mála sem tam něco vtipného řekne, ale i tak je ho zde málo a Rich Fulcher je tady naprosto trestuhodně nevyužit, jelikož zde ani není vidět, jen mluví (a přitom ta scéna je z celého filmu nejvtipnější). Ostatní herci mě pobavili zhruba tak dvakrát, víc ne. Jinak je ten film nevtipný, nefunkční, dost se táhne a i když po vizuální stránce působí velmi zajímavě, nic zajímavějšího už v sobě nemá. Netrefilo se mi to do noty, bohužel, a to jsem se na ten film fakt těšil a doufal jsem, že se u něj skvěle pobavím - a ono ne. Slabé 3*

Scénáristicky se mi tento snímek jeví naprosto v pořádku, vizuální stránka se zdá být velice výrazná a paleta barev, jakou si tvůrci zvolili, se hodí ke všem těm vystřiženým, kostičkovaným, fotografickým situacím ve kterých jsou postavy jako vytržené z běžného života a pastelkami nám před očima dokreslují celé dění. Máme tu jeden velký, příjemně vlahý lidský příběh o doplnění dvou lidských osudů a cestě, která se odehrává uvnitř a přitom je celá venku, což působí opravdu efektivně, ale největším problémem je tu čas, který zde hraje velkou roli. Čas se tu místy vleče až neuvěřitelně pomalu a doslova láme na kousíčky to pěkné, co by z toho mohlo vzejít. Komedie je to ucházející, ačkoli se více snaží působit spíš jako drama, které je vyvážené o absurdní situace, nakonec se v tom všem film brodí a neví, který kabátek mu bude slušet nejvíce, což je veliká škoda, neboť nerozhodnost v tomto případě užírá na kvalitě, a je to dokonce o to větší škoda, když si vezmu, že závěr filmu to vše mohl zase o kousíček vrátit zpět, ale už se mu to nepodařilo.

Vizuál tedy excelentní, to se vidí málokdy. Britský humor jako obvykle skvělý a trefný. Od plného hodnocení mě paradoxně odradil fakt, že to bylo dost smutné. Hodně mě totiž bolelo, jak Hogga akorát všichni využívali a srali na něj. Bylo mi ho líto. Ale film jako takový je určitě parádní a zaráží mě to modré hodnocení. 90%