Budoucnost nejistá (2013)

Film mě totálně odrovnal. Sice je tam pár aspektů, které bych ráda viděla zpracované/pojaté lépe/jinak/pečlivěji, ale těch prvků udělaných skvěle a srdceryvně (a myslím doslova rvaní na kusy, nemohla jsem potom desítky hodin vůbec spát a je možné, že jsem teď trochu v deliriu) je tam tolik, že stejně uděluji plné hodnocení. Vždycky maximálně oceňuji, když jsou dětské role napsané ve správném poměru samostatnosti, vyspělosti a blbosti, protože jsou to pořád ještě "jenom" děcka, a tady je to namíchané opravdu bravurně. Navíc jsem opravdu ráda, že to je celou dobu o nich a jejich reakcích a dospělí hrají jenom roli vnějších vlivů. Čtyři hlavní herci jsou fantastičtí, přijde mi nějak "samozřejmé", že Saoirse Ronan, George MacKay a Tom Holland žijí své postavy, jako kdyby jimi doopravdy byli v nějakém minulém nebo budoucím životě, ale určitě chci zmínit i Harley Bird, která v ničem nezaostávala, dokonce to oproti ostatním měla těžší a zvládla to skvěle. Raději bych k příběhu slyšela trochu jiný typ soundtracku, nějaký ne tolik zasněný, protože takhle to evokuje spíš zjednodušující žánr teen romance místo komplikovaného, dětsky zjednodušeně viděného boje o přežití všemi způsoby, jak jsem to vnímala spíš. Vzájemná opora, podpora, zachraňování, trocha magického realismu, absolutní deprese. Stavu mého srdce určitě nepomáhá, že v práci teď peru oblečení malým dětem a miminkům, které utíkají před opravdovou válkou. Válka nesmí být, jak říkal doktor Galén. No, a už zase brečím.

Další z řady filmů, které už jsem chtěl vidět x let zpátky, ale vždycky jsem si říkal nebude mě to bavit. Saoirse Ronan a Tom Holland mě nakonec překecali a podíval se na to. Bohužel musím říct, že ani mí oblíbení herci v posledních letech nezachránili celkový pocit z tohoto filmu, který byl... Jak to jen popsat, takový dost zvláštní. Vlastně hodně zvláštní.... Strašně hodně věcí se stalo za poměrně krátkou dobu a díky tomu jsem neměl vůbec čas se do těch pocitů vžít a to byl asi pro mě kámen úrazu.

Když je vám patnáct , nemáte maminku a taťka je podivín a nedaří se, je možné, že se dostanete někam uplně jinam, na odlehlý anglický venkov, kde potkáte bratrance, zamilujete se, budete se o něj a celou rodinu dětí starat a přijde válka všechno se změní a hodně zničí ale vy se vrátíte a on taky a budete zas se milovat a žít svobodně…. Je to film o snu doposud smutně a odcizeně žijící americký holky. Cílová skupina - čtrnáctiletý holki.

Vojna prevažne v náznakoch, postupom času ale explicitnejšia. No a práve tie momenty, kedy spoločne s postavami zisťujeme, že niečo nie je v poriadku, sú najsilnejšie a emocionálne najviac zasiahnu tú časť vášho mozgu, ktorá má z vojnového konfliktu neustále panický strach. Prelet stíhačiek alebo tlaková vlna po výbuchu patria medzi najsilnejšie momenty nielen tohto filmu, ale aj žánru. Áno, je to trochu monotónne, postavy sa nechovajú vždy logicky, ale takto pacifisticky už dlho na mňa žiaden podobný film nepôsobil. A kto mi ešte niekedy povie, že sú aj "dobré, humanistické" vojny, stratím nervy...

Snímek začíná poměrně nevinně, ale nakonec se transformuje v naprosto jiný zážitek, než od něj nejspíš většina diváků očekává... zajímavý experiment! A tvůrci mají docela kuráž. Bohužel ale často až tak velkou, že mi plno stěžejních scén přišlo na sílu, vynucených, s účelem prvoplánovitě šokovat... Nic z toho ale nesráží výsledný dojem z originálního "young adult dramatu".