Život v jednom dni (2011)

Konceptu sestříhání nesouvisejících amatérských "filmečků" z celého světa jsem se docela bál, ovšem výsledný útvar mne překvapil jak svou kompaktností a zábavností, tak "výpovědní hodnotou" života jednoho dne na naší planetě. Z extrémně rozmanitého zdrojového materiálu byla sestavena relativně tematická mozaika (od rána do noci, od narození po smrt), ve které poetické momenty střídají silné a intenzivní mikropříběhy, zároveň vedle sebe staví absolutní kontrasty. Moc hezkých, inspirativních 90 minut.

Zpočátku jsem si říkala, že střih nedopadl zrovna šťastně: spoustu nudných dlouhých sekvencí, kompilace homemade videí bez jediné zajímavosti. Pak jsem ovšem přistoupila na hru tvůrců a střihový dokument se projevil ve své síle → kromě struktury, která běží od 0:01 do 24:00, vidíme prostřihy, kdy stejnou činnosti dělají různými způsoby lidé po celém světě. Skrze asociace se postupně dostáváme od umývání k posezení s přáteli či lásce, narození dětí a zvířat atd. Jako příjemné oživení též působí otázky, na které pak lidé po svém odpovídají: "What do you love?" "What do you fear?" "What is the most important thing to you?" Díky těmto propojením dokument začíná dávat smysl, formuje svou výpověď. Co mě naopak zklamalo je fakt, že výrazně více času dostávají angličtí rodilí mluvčí a pár jednotlivců, které evidentně externě točil filmový štáb. To je možná ono zvláštní uvědomění → moc lidí v odlehlých místech např. v Africe či Asii kamery a přístup na internet nemá, proto je jejich den zachycen z pohledu "turisty", točí je někdo, kdo do jejich kultury nepatří, takže je to pohled zprostředkovaný. U jiných lidí mě pak udivovalo, co všechno jsou schopni ze svého života zveřejnit (wc, sprchování, slzy...). Nápad na film je geniální z pohledu toho, že lidi mi ho sami natočí a jeho sledovanost bude vysoká, protože každý v něm chce najít svou natočenou část. Jen tedy tvůrcům nezávidím probírání několika tisíc hodin materiálu. Zaujal mě samotný konec, který konečně chytne spád, diváka lehce dojme, protože si uvědomí, kolik se toho naráz ve světě děje, od veselých až po tragické události, a hlavně kolik emocí lidi zároveň prožívají. Závěr je pak vybraný velmi pěkně: Žena před půlnocí povídá, že chtěla, aby její dnešní den opravdu byl něčím speciální, aby byl pro lidi zajímavý, ovšem bohužel se nestalo vůbec nic. Jenže i přesto vlastně je speciálním, protože i ta, pro někoho, obyčejnost je svým způsobem unikátní a krásná. A soundtrack! Ten je pěkný.

Originální sonda do života a ukázka toho, jak obyčejně neobyčejný (nebo neobyčejně obyčejný?) život vlastně je.EDIT: 1. 1. 2023, druhé zhlédnutí. Místy jsou záběry nesnesitelně dlouhé, jinde byl střihač hyperaktivní. Některé události nejsou ničím zajímavé, jiné jsou dramatické. Prostě jako život sám.

Nemůžu si pomoct, ale na tohle mě prostě bavilo koukat. Moc jsem nevěděla, co čekat, a dostalo se mi střípků z celého světa, fůry myšlenek, pocitů, obyčejných i neobyčejných věcí… prostě všeho, co k životu patří. To celé nádherně sestřiženo (jak si ten střihač nevyrval všechny vlasy na hlavě, je mi záhadou). Kdyby se mohl zachovat jen jediný film jako dokumentace lidské civilizace, vybrala bych bez rozmýšlení tenhle. A ačkoliv se na první pohled jedná “pouze” o zachycení jednoho obyčejného dne v historii, ten film je mnohem víc než to. Je plný podnětů k zamyšlení a bylo jednoduše inspirující ho sledovat.

V první řadě je potřeba ocenit originální nápad a s ním související břímě, které si na sebe tvůrci vzali. Ale musím se přiznat, že důvod existence tohoto "youtube snímku" mi asi uniká. Nejsem si ani jistý, jestli je to vlastně vůbec dokument, ale to je vedlejší. Některé záběry byly dojemné, některé vtipné a některé byly... zkrátka divné. Poslání mi uniklo, ale asi by to mělo být něco ve smyslu, že život je super příležitost a že je jen na nás, jak s ní naložíme..?