Brácha za všechny peníze (1978)

Normální komedie mnohem víc načichla normalizací. V podobných filmech mne vždy rozesmějí bodří lidoví ministři a vládní úředníci. Ve skutečnosti to byla honorace, jakou běžný občan považoval za něco když ne božského, tak mýtického.  Ministr na procházce si promluvil s tatínkem...to víš, že jo. Na druhou stranu Libuška tu byla ještě krásnější a duo Menšík/Bláha jak jinak než komicky dokonalé. Tři úplně v pohodě.

"Když náš táta se vzteká pořád." "No jo, když ty taky za ním příjdeš, když má k večeři žemlovku."Normalizácia nám utešene postupuje, nikto netrpí hmotným nedostatkom, pracujúci aj študujúci majú na výber z množstva voľnočasových aktivít, už len jemne doladiť rodinné a citové záležitosti a zavládne raj na zemi. O to sa rovnako ako v prvom filme postará pubertiak Prcek s kamarátkou (Maříkovú vymenil za Reifovú), za hojnej pomoci dobrotivého súdruha ministra, obetavého lekára, ochotnej predavačky v drogérii aj chápavého esenbáka. Popri tom sa len tak mimochodom spropaguje vyspelé poľnohospodárstvo, kde sa družstevníci majú tak dobre, že môžu z fleku robiť zabíjačky kedy ich to napadne. Rovnako nerealistické aj rovnako pohodové a dobre zahrané ako prvý film."My mu radíme, protože to s ním myslíme dobře a on se sebere a jde za ministrem!"

Pokračování komedie o bratrech Pavelkových disponuje větším kouzlem nechtěného než opravdu zamýšleného, ale v tomhle případě to nejen ze sentimentu dokážu zkousnout. „Prckův“ boj o životní dráhu chovatele za asistence okupačního ministra sice nemůže nepřipomenout děti udávající své rodiče v čase pokročilého stalinismu, ale všechny ty vtipné dialogy mezi rodinami, zvláště mezi jejich hlavami (Bláhou a Menšíkem), rudou hvězdu přesvětlí.

Druhý díl už táhnou pouze Vladimír Menšík a Josef Bláha a ani ti neudělají nic se slabším scénářem. Jednička byla více než povedená, dvojka už trochu ztrácí dech. Mimo jiné i proto, že se zde objevují přeci jen trochu agitky o stavu zemědělství v Čechách. Hlavní důvod je ovšem méně humorných situací a zápletek. S malým bráchou to tak nějak fungovalo, s větším příliš ne. Také Ivana Maříková mi pasovala k Romanu Čadovi víc než Magdalena Reifová.

Prcek už nie je prcek a namiesto armády sa agituje za poľnohospodárstvo. Byť automechanikom je fuj-fuj, tam sa veľa zarába a berú úplatky. Ľudskú stránku opåť prejavuje súdruh minister, súdruh policajt a vlastne úplne všetci, aby bola idylka na konci dokonalá. Oproti prvému dielu nie je žiadny posun k horšiemu, len príbeh je o niečo banálnejší.