Boží zápasník (2006)

Český název je poměrně těžkopádný – oproti lakonickému Nacho Libre odkazujícímu na zápasy lucha libre, kterým film (asi) skládá hold. Pro Mexiko národní tradice, pro nás bizarnost s pochybným vkusem. K tomu tvůrci přidávají jakousi estetiku ošklivých lidí, se kterou kontrastuje zářící sestra Encarnación, objekt milostného vzplanutí hlavního hrdiny, který si jako služebník Páně v upnutých gatích nechává rozbíjet držku proto, aby sirotci měli kvalitnější stravu. Přes to všechno si fóry drží určitou hranici vkusu a svérázným způsobem se daří dodržet i to, co člověk chce od filmů o vzestupu v bojových sportech – zábavné zápasy a scény tvrdého tréninku. A tady jsou navíc „čipsy pro sirotky“, panebože! Podhodnocený film.

I když to nejde na první pohled moc dohromady, hlavními hrdiny jsou Nacho Tonto a úcta k mexickému nehmotnému kulturnímu dědictví Lucha libre. Záběry na tvář Any de la Reguera regulérně zaberou deset minut a zbytek je snaha o zábavu, která by se svou účinností dala ve wrestlingové terminologii označit jako „nobody home“. Přispívá tomu i Black, který hrdě dává na odiv svůj břišní lavor a role se chápe s podivnou stylizací. Jediní, kdo si nezaslouží hodit z ringu na stolek komentátorů, jsou tvůrci kostýmů, co nejen přes funkci látkové elastičnosti objevovali krásu veškerých božích nepodarků..

Lehce trhlá komedie, která je ale dost nezapomenutelná. Jack Black je zde svůj. Trhlý, místy lehce trapný, ale pořád jakš takš zábavný. Pardání jsou některé chvaty a zákroky z ringu, takže po sportovní stránce celkem slušný. Po třetí film už asi vidět nemusím, ale kdo ví, jak to budu vnímat za 10 a více let. Další generace se třeba také rády podívají ne ne moc foremného zasněného zápasníka, co dokáže naplnit své nereálné sny.

Jeden z nejlegendárnějších filmů, z kterého se mezi mnou a mými přáteli stal v průběhu let nesmrtelný kult. To jak neobyčejně skvělý tento film je dokazuje i fakt, že dnes už mezi mými kamarády, až na pár výjimek s toxickými vztahy, téměř neexistuje vztah, kde by dívka daného kámoše alespoň jednou Božího Zápasníka neviděla. Humor dokonale balancuje na hraně trapnosti, což podle hodnocení hádám není pro každého. Mě to ale vůbec nevadí, protože pokud by film byl slavný, stal by se z něj mainstream a mě už by pak tolik nebavil. Zas na druhou stranu, kdyby si děti hráli na Nacha místo na Spider-Mana tak bych to asi i skousnul. Nacho je pro mě vlastně takovej obrázek toho, jak by asi superhrdina vypadal ve skutečnosti. Na rozdíl od těch dnes populárních superhrdinů, Nacho nepotřebuje rychlá auta drahé obleky ani bohaté kamarády. Postačí mu vozejk, kostým ušitej z kamínků z akvárka a Skeleton.  Většina lidí tvrdí, že nejlepší filmové duo je Batman a Robin, nebo Tom a Jerry, to jsou však lidé, kteří ještě nikdy neviděli v akci Nacha a Skeletona. Tato dvojka je něco jako Edudant a Francimor, akorát ještě o třídu lepší a zábavnější. Musím říct, že na poprvé se mi film taky uplně nepozdával, ale pak jsem ho viděl asi za půl roku ještě jednou a tehdy už si nadosmrti získal mé srdce. Chápu, že tenhle film asi není úplně každého šálek čaje, ale myslím si, že by se mu minimálně nemělo ubírat to, jak je originální. Sice trochu debilním způsobem, ale je. Jo a zase pro jednou se potvrdilo, že film do kterýho obsadíte Jackita Blackita, bude dobrej i kdyby byl němej. Protože ať už hraje filmového producenta, zápasníka, rockera, nebo romantika, vždycky v té roli ucítíte trochu toho blázna, kterým Jack Black ve skutečnosti je.

Komedialni a pevecky talent Jacka Blacka, v dalsi prvno planove komedii, opet nezklamal a Ana de la Reguera, jako kouzelna radova sestra, tomu celemu nasazuje korunu. Ninos .. taky bych se nechal premluvit. Pro fanousky wrestlingu prijemna oddychovka, pro zbytek publika nenarocna komedie. PS: Mam pocit jako kdyby pisen ve spanelstine na konci filmu, behem titulku, zpival Jack Black, taky vam to tak prijde?