Bouřlivé pondělí (1988)

Bean, Griffithová, Jones, Sting... s takovým obsazením to nemohlo být špatné ne? Jenže režíruje Figgis, který mě už unudil dvěma thrillery (Cold Creek Manor, Vnitřní záležitosti). Naivní klučina (unylý Bean) se zamiluje do exšlapky (vyžilá Griffithová), velice pomalu se seznamují, do toho dva mafiáni co nic nedělají a nulový děj. Po 50 minutách se něco stane a já čekal, že se rozjede nějaký příběh, nebo přijde nějaká pointa... marně. Příběh na dva řádky natahovaný zbytečnými pochody, zábavami, proslovy a kakafonickým free-jazzem se došourá do absolutně nijakého konce. 1* fakt jen za tu plejádu herců, jinak tu nebylo nic jen mrtvolná nuda. PS: Dát něčemu podobnému do názvu "Bouřlivé" je výsměch.

Se zákoutími Newcastlu v srdci Figgis napsal, Stinga obsadil, za americké prachy natočil i hudbu složil a vznikl zvláštní neo-noir, který prostřednictvím Deakinse město upon Tyne využívá stejně důsledně jako atmosféra jazzové jamování a melancholickou hudbu. Blazeovaný Gordon Sumner i zlý Američan Tommy Lee možná zbytečně vyklízejí prostor ústřednímu páru, jehož ženská polovina před natáčením bůhvíproč došla ke kadeřnici, nalepila žvýkačkou na zrcadlo fotku Chuckyho a řekla: „Takhle!“ Nerad bych vyzradil závěr, ale Sean Bean opravdu nečekaně..

Za najlepsie filmy rezisera Mike Figgisa povazujem Leaving Las Vegas, Bourlive Pondeli a Profesor Odchazi 1994. Film je to na urovni hlavne tempom, ktore nenudi, dialogy su vyborne, a hoci nemusim Tommy Lee Jonesa, na urovni hral Sean Fazula a vyborna bola Melanie Griffith. Polska jazzova hudba na urovni - a to som si myslel, ze ide o Talianov zijucich kdesi v USA : 70 %

Ráno som vstal. Umyl si zuby, vymočil sa. Zapol topinkovač a už to fičalo. Cesta do práce sa ťahala ako sopel z nosa na druhú a šichta ešte viac. V ôsmych hodinách sa mi podarilo zívnuť 138 krát, a to som niektoré nepočítal kvôli zníženej schopnosti exaktného uvažovania. Po práci bodlo pivko. Nepočítal som. To by som sa musel cítiť ako magor. Ale v skutočnosti som sa presne tak cítil. Okolo polnoci som sa pokúsil kombinovať pozvolné strácanie vedomia a súdnosti. Myslím, že kombinácie vyšli celkom slušne. Pomlčím o tom hlavne kvôli nedostatočnému vnímaniu súvislostí a teda väčšina z toho, čo sa dialo potom nedávalo zmysel. Okrem ranného zvonenia. Jedno viem iste: Bol to omnoho búrlivejší pondelok, ako ten Jonesov.

Téměř banální příběh o korupci, odvaze a osobních rozměrech tragédie je v duchu původních filmů noir nasnímán ve velmi pomalém rytmu, pro který byl zřejmě "nemoderní" už v době svého vzniku. Vyniká nádhernou kamerou, režisérovým smyslem pro celkový obraz i pro nejmenší detail a nenápadně precizním střihem. Jazzový klub jako jedno z důležitých míst děje umožnilo Figgisovi, který je sám dobrý muzikant, akcentovat ve zvukové složce snímku blues a jazz. Pro současné stoupence antiamerikanismu bude jistě nezapomenutelným zážitkem parodie americké hymny v podání smyšleného freejazzového Krakovského jazzového ansámblu, pro současné milovníky jazzu a blues (ještě žijeme) zase Stingova basová improvizace z druhé poloviny filmu. Ačkoli zde tenhle film není příliš populární, vyměnil bych ho za pět z deseti filmů, které zde naopak populární jsou (1, 2, 5, 7, 10), a to v kursu 5:1.