Bod obnovy (2023)

Česká sci-fi krimi sračko-hra. Potenciál veliký, ale český způsob provedení slabý až strašný. Momentem objevení se pekelně rychle drmolícího Václava Neužila (vyloženě napřesdržku) jsem uvažoval o hodnocení "odpad"... Čas od času tam drmolí každá druhá postava. Občas pražský žargon. Chválím technické provedení a hudbu. Scénář, výkony a režie slabé až špatné.

K filmu jsem byl i přes mírně optimistické recenze spíše skeptický. Přeci jen, české sci-fi, to zní až děsivě! Ale o to více jsem byl příjemně překvapen! Bod obnovy má své kvality. Nejsou to úplně výkony herců (některé scény nepůsobí přirozeně a cítíte z nich, že je to prostě naaranžované a ... zkrátka hrané), ani nikterak sofistikovaný scénář (pár dialogů je vyloženě na hraně trapnosti) a ani extra kvalita zpracování (ať už kamera nebo místy drhnoucí hudba). Ale ono to prostě tak nějak drží dohromady velmi dobře, nikde to není vyloženě špatné. Všechny stránky filmu si svou průměrnost totiž drží spolehlivě. A sem tam příjemně překvapí (například vizuálně! výprava to za mě táhla). Příběh je klasická detektivka, ale má i pár zajímavých zvratů, děj má spád a nenudil jsem se, některé (nejen "socialistické") kulisy byly skvělé a uvěřitelné i v budoucnosti. A tak jsem byl na konci filmu skoro až nadšený z toho, co se v našich končinách povedlo vytvořit. Nebojím se napsat, že to je světový film. Průměrný, ale nikdo se za něj nemusí stydět. A to zkrátka úspěch je! 75%

Průměrná detektivka se zcela zbytečnou sci-fi nadstavbou a spoustou dialogů. Vizuálně to funguje docela dobře, spousta těch sci-fi hi-tech vychytávek a udělátek, je to působivé a ano, tím už můžeme konkurovat (světu ne) Evropě. Nicméně příběhově to na mě působilo jako pokus pozlatit scénáristické hovno. Námět je fajn, ale zpracování je takové... nu, české. Nebýt těch vizuálních pičovinek na pozadí, mám dojem, že se koukám na běžnou ukecanou detektivku z televize. S herci, kteří svým bezduchým výkonem nijak neohromí. Ale cením snahu žánrově vybočit, třebaže to považuji za českou slepou uličku, poslední dobrou českou sci-fi byli Návštěvníci. Ale pořád lepší toto, než nějaká třeskutě vtipná komedie o ženách, to za ten bod navíc stojí.

rozum sa mi zastavuje, ako to môže mať priemerné hodnotenia. vizuál je na svetovej úrovni, hudba tiež skvelá, herci až na výnimky viac než slušní a zápletka je zaujímavá. čo vytknúť je azda len topornosť dialógov, no v angličtine si viem predstaviť, že to nie je vôbec problém. je úplne jasné, že napredovanie deja skrz dialógy je skôr problémom budgetu, než scenára. a na režisérsku prvotinu naozaj solídne!

Bod obnovy — kalkul místo vizeHloz neudělal špatný film z nešikovnosti. Udělal přesně ten film, který udělat chtěl — vizitku pro Hollywood. Každý záběr odkazuje na Blade Runner 2049, protože adresátem nebyl český divák, ale streamingový executive, který má Villeneuveovu vizuální gramatiku v šuplíku jako referenci. "Podívejte, umím to, co už beztak nakupujete." Problém: tahle strategie funguje jen tehdy, když je vizitka dost výrazná na to, aby přišlo zavolání. Nepřišlo. Rok 2026, ti roky po premiéře, a žádný druhý film, žádná mezinárodní smlouva, žádný streamingový projekt. Hollywood najímá režiséry s vlastním hlasem (Villeneuve, Bong, Park, Zhao), ne ty, kteří dokazují, že umí napodobit existující estetiku levněji. Kompetentní imitace je přebytkové zboží. Distinktivní vidění je vzácné. "První velký český sci-fi za 60 let" — kde chybĕl kumšt a řemeslná dovednost, tam se vytáhlo zbytnělé sebevĕdomí. 2023-60=1963. Holz vymazává Ikarii, Konec srpna v Hotelu Ozon, Zabil jsem Einsteina, Zítra vstanu, Tajemství hradu v Karpatech, Návštěvníky. Tohle není sebevědomí, je to marketing pozicující autora proti obrům, na které nemá, nikdy nemĕl. 2041 jako současnost s modrou LED. Stejná auta, stejné oblečení, PC starší než dnešní. Her stálo 23M a trefilo estetiku roku 2025 tím, že autoři sledovali, kam design směřuje. Rozpočet s tím nemá nic společného. Vize a dovednost ano. Co mohl natočit místo toho: brutalistní betonovou Prahu, kterou stejně používal jako lokaci. Autentickou českou úzkost z biometriky, rozpoznávání obličeje ve Spořitelně, EU digital identity wallet, postcovidové QR traumatu, kamer na každém rohu. Dystopii, kterou tak trochu žijeme teď, ne tu, kterou Villeneuve natočil v 2017. Film, který by mohl vzniknout jen v Praze, jen po 2020, jen z české historické paměti kolektivního sledování. To by byla vizitka. Něco, co nikdo jiný neumí napodobit. Pokud ho studium v Koreji naučilo alespoň něco, měla to být přesně tahle lekce — Park, Bong a Kim Ki-duk se neproslavili imitací Hollywoodu, ale tím, že dělali filmy, které mohli natočit jenom oni a jenom tam. Á propos, Korea: Parasite stálo 11 milionů dolarů a vyhrálo Palme d'Or + 4 Oscary včetně Best Picture. Bong Joon-ho neimitoval Hollywood — natočil film, který mohl vzniknout jenom v Soulu, jenom z korejské třídní úzkosti, jenom z jeho hlavy. A svět mu za něj zaplatil 264 milionů dolarů. Vize, ne rozpočet. Vlastní hlas, ne cizí šablona. 45 milionů korun, které mohly financovat adaptaci Krakatita, Války s mloky, Věci Makropulos, Bílé nemoci — knih, které čekají na zfilmování od dob, kdy se ještě točil Höger. Místo toho další imitace toho, co už Villeneuve udělal líp. Čapek napsal slovo "robot" v roce 1920. Polák ovlivnil Kubricka v roce 1963. My jsme v roce 2023 natočili zředěný Blade Runner. To není pokračování tradice. To je její zrada. Odpad.