Black Past (1989)

Prvotina svéráza Olafa Ittenbacha, kterou okamžitě ukázal co je zač. Pokud chcete vidět Olafovu holou prdel, neváhejte. Až bude film dostupnej v HD rozlišení, věřím tomu, že se pokocháme i režisérovými varlaty, v dvd verzi je to naštěstí nedobře vidno. Olaf se chopil režie, scénáře, tvorby speciálních efektů a dokonce i hlavní role. A je nutno uznat, že stejně jako pohled na jeho zadnici, tak i jeho herecké etudy alá vilné pohledy směrem k zamilované spolužačce během vyučovací hodiny, jen tak z hlavy nedostanu. Olafovy ranný filmy jsou zkrátka nevkusný, ale zábavný gorefesty. A že se teda hned ze startu vytáhl, a zavalil diváka takovou mírou samoúčelnýho násilí, až to bere dech.

V tomto Olafovom majstrštyku, cítiť sladkú vôňu THE EVIL DEAD, takého za trošku HELLRAISERA či DEMONS. Dobrý vkus. No ale kto nebol v 80. rokoch z mladých filmárov, ovplyvnený nejakým tým slávnejším predchodcom? Ittenbach tu valcuje svoju rozpočtovú kategóriu premysleným a šťavnatým gore a dokonca aj odfláknutá zvuková zložka do filmu sekne. Výkonnostne nadpriemerný debutový výkon.

Hned svým prvním filmem ukázal Ittenbach zač je toho krvavý loket... Příběh je naprosto nepodstatný a zbytečný, přece jenom, kdo zná alespoň trochu Ittenbacha, těší se úplně na něco jiného... A to na gore, za které by se chvílemi ani sám mistr Fulci stydět nemusel... Je zcela zřejmé, že se Ittenbach inspiroval Riamim, to když se snaží znovu a znovu zabít svou již mrtvou přítelkyni (hodně brutálními způsoby) a nakonec se sám změní v jakéhosi démona, který rozseká vše, co mu přijde pod ruku... Takže fakt nějaký příběh nečekejte, je to jen o brutálním gore, ale právě za něj dám tomuhle jinak průměrnému snímku ten čtvrtý bod navíc...

Ittenbach / jeho prvotina / gore /....veď to poznáš. On si totiž akýmkoľvek primitívnym scenárom už ako 20-ročný vedel nájsť cestu , aby sa dostal k tomu , čo ovláda najlepšie - FX. V tomto prípade je to nález truhlice s podivným denníkom a ešte divnejším zrkadlom. Aby sa to celé rozbehlo do sýtej červenej , so všetkým čo táto červeň v tele obmýva - musí sa Jeho holka do toho zrkadla pozrieť. Po jej ( soft ) skone sa z neho stáva psycho s ultimatívnymi snami a vidinami . Tam sa už naplno prejaví Jeho posadnutosť niečím , čomu sa bežný divák vyhýba. Celé si to natrieskal aj odohral sám. Je jasné , že keď vo svojich " odskokoch " vypomáha , nemá to taký efekt ako z jeho dielne , pretože tam sa aspoň niekedy ten progres aspoň námatkovo ukáže. Je Mi záhadou , prečo ho nikto neangažuje v zámorí , aby sa nemusel trápiť s "domácim rozpočtom na filmovú kultúru " ( uff ). Alebo taká fúzia s Gregom , Tomom,alebo Howardom...potešilo by....

Od Ittenbacha jsem už několik filmů viděl, ale překvapilo mě, jak v rámci žánru, tedy německého undergroundu, je jeho prvotina dobrá. Ohledně odkazů souhlasím naprosto s kolegou corpsy, Démoni (1985) mě napadli hned, jak začaly vylézat nehty a zuby. Jinak celkově je znát velký vliv italských hororů, kdy nechybí snové scény a halucinace, přičemž scéna s kočárkem evokuje pro změnu Freddyho. Na začátku je rozkošný úder sekáčkem na maso do hlavy dívenky, pak se ale nic moc neděje. Až když Thommy nalezne na půdě tajemné zrcadlo, začne se schylovat ke gorefestu. A nutno říci, že v nevyvážených efektech jsou některé více než povedené! Podřezávání, probodávání, práce se sekerou, mačetou i motorovou pilou (kam se na ni hrabe Texaský masakr) nemají konce. Možná nejvěrohodněji působí přitloukání penisu, pokud tedy nebylo skutečné. A střeva ven? Několikrát a s kompletním pajšlem. Samozřejmě je to underground pro úzký okruh diváků. Já mám sice raději Mariana Doru, to je ale dekadentní básník. Ittenbach je řezník a mě vždycky hlavně baví sledovat, jak speciální efekty zvládnul.(13.10.2024)