Bitva u El Alameinu (1969)

Chápu, že tyhle filmy byly točeny s nějakým menším rozpočtem a podobně, ale aby se na obou stranách proháněly tanky M48 patton, které se začaly vyrábět v amerických továrnách až o 3 roky později, to je neskutečná blamáž. Každý divák si takových věcí nevšimne, ale mě to neskutečně rozčilovalo. Pohled na italskou armádu je zde sice zajímavý, ale zvláštním stylem francouzského válčení. Celkově film působí značně amatérsky a divně.

Afrika Corps, "Líška" a Sahara - známe to veci. Fajn akcia, ale iba slabší príbeh, kde postavy neťahajú tak, ako by mali a drámatickú situáciu je možné spozorovať fakt iba náznakovo. A klasický trápnejší humor. Čo ma ale zaujalo, bolo šomranie vojakov na svojich veliteľov - to v amerických či ruských vojnových filmoch veľmi neuvidíte, tam je vzťah medzi nadriadeným a podriadeným takmer až patetický. Pritom aj tu je priestor na hrdinstvo, misiu ala "mission imposible" či nahliadnutie do generálnych štábov jednej či druhej strany, kde sa tvorí vojenská stratégia.

Tak trochu netypický válečný film. Netypický tím, jakou stranu primárně vyobrazuje. Kvalita efektů a scénáře tak nějak odpovídá době vzniku a nejedná se o nic převratného. A vůbec, film má kupu nedostatků. Vše, co mi leželo na srdci, navíc již napsal Stanley. Chválím však výtečně zvoleného představitele Montgomeryho.

Italové byli na straně fašismu, to je historický fakt. A tak je pro italské filmaře velice těžké natočit válečný film. Pošramocená pověst se prostě napravit nedá. Přesto se toho faktu nijak zarputile nebrání a pokoušejí se do takových příběhů vtěsnat přeci jen trochu té lidskosti. Tento snímek pojednává o italské jednotce v severní Africe, která je pochopitelně podřízená německému generálu Rommelovi, a která bojuje proti britské armádě a tankům snažící se zpomalit jejich postup. Vojáci mají strach, nemoce, žízeň a hlavně nechuť bojovat a zabíjet. Snímek je plný bojů, které jsou choreograficky i pyrotechnicky velice dobře ztvárněné. Tanková bitva je vrcholem celého díla. Scénář je propracovaný a jedinkrát se neodchýlí od tématu. Hrdinství vojáků je nezpochybnitelné z jakékoliv strany barikády. Oni jen poslouchali rozkazy a tak i s nesouhlasem dělali pouze to, co jim bylo nařízeno. Svojí nezpochybnitelnou kvalitou se tento film může bez problému řadit mezi velkofilmy ukazující absurditu války. A historická fakta v tom nehledejme. Jde jen o příběh, jakých mohou být tucty.

V jednu chvíli, a bylo to někdy během úvodní čtvrthodiny, si britští důstojníci před příjezdem generála Montgomeryho promítali autentické záběry z leteckých fotokulometů a podobně. Dívali se na ně hrozně dlouho, až jsem si říkal, proč vlastně. Někdy po hodině mi to došlo - ty záběry byly z celého filmu nejzajímavější.