Bílý oleandr (2002)

Příběh o dospívání krásné Astrid. Kvůli její matce, která je zatčena pro vraždu, se Astrid dostává do různých pečovatelských rodin. Je zajímavý, jaký si buduje vztahy a jak k ní ostatní přistupují. Smutné je, že skoro nejhůř se k ní chová vlastní matka, která zpoza mříží nedokáže překousnout, kam se ubírají kroky její dcery. Fajn sonda hlavně do ženského světa. Do vztahů mezi nimi a do dospívání dívky, která se chce najít. Lepší 3*

Smutný životní příběh dívky Astrid, žijící se svou matkou - krásnou umělkyní a bohémkou, která v sobě i v Astrid pěstuje silné ego a pocit výjimečnosti a pro svou dcerku má spíše než pohlazení a vlídné slovo kritiku a pohrdání. Po tom, co je matka odsouzena a uvězněna za vraždu svého milence, Astrid tráví zbytek dětství v různých pěstounských rodinách, kde prožívá hezké i horší chvíle a prochází významnou životní zkouškou. Psychologické drama, stavící na dobře napsaných postavách a skvělých hereckých výkonech Michelle Pfeiffer a Alison Lohman, bez nichž by jinak sotva průměrné zpracování nikterak originálního a scénáristicky výjimečného počinu bylo poloviční. 65 %.

Nakonec dávám 5/5. A proč? Každý životní příběh je jiný, každý je hrdinou ve svém vlastním světě. Některé příběhy jsou někdy až extravagantní či nepochopitelné. Tady se do misky přidala špetka od každého. Pozoruhodné, jak hned ze začátku se nedozvíte, co se doopravdy stalo a jak došlo k tak závažné změně v životě matky a dcery. To udržuje diváka v pozoru plného očekávání. Zkoumat Astrid z psychologického hlediska... Občas tápu, nedokážu najít indicii, o čem by vlastně ta holka měla přemýšlet, jakou vidí budoucnost či proč se rozhodla pro tak schůdnou cestu. Ale to bude nejspíš záměr. Mimochodem, i když se vyrojí tolik postav, že je až nemožné se cizímu postavit čelem, na konci filmu se vryjí do srdce tak, že jsem cítila prázdnotu a zmatenost.

Knihu sem sice nečetla ale jinak jde o zajímavý drama s ženskými hrdinkami a o dospívání po pěstounech a ústavech které ukazuje na špatný sociální systém který se má starat o děti a dospívající. Rodinný dramata tohohle typu mám ráda. Víc než slátaniny typu Forest Žumpa o zaostalým kolotoči co viděl svět a u všeho byl.

Na film jsem se podíval znovu hlavně proto, abych to stihl dřív, než ho zakážou. Odporně rasistický název ještě zdůrazňuje čtveřice hereček: Michelle Pfeiffer, Alison Lohman, Renée Zellweger a Robin Wright. Co si budeme povídat, vypadalo to tu jako návštěva v programu Lebensborn, z toho musí BLM šílet. Ale zpátky na začátek; mám rád i filmy, u jejichž sledování můžu přepnout mozek do standby režimu a v klidu relaxovat, ale tento keř k nim nepatří. Ten se řadí do jiné, mnou oblíbené skupiny pohyblivých obrázků; to jsou takové snímky, u nichž se musí všechny mozkové buňky snažit naplno, protože tahle kategorie má hloubku a nutí člověka přemýšlet ještě dlouho potom, co film skončí. Astridin příběh mě napodruhé zaháčkoval ještě víc, takže jsem překvapil sám sebe a při repríze po letech jsem navýšil hodnocení. To moc často nedělám, ale mám své chvilky.