Biblické příběhy: Pavel z Tarsu (2000)

FilozofickýApoštol Pavolje prínosnejší z hľadiska náboženského i biblickej vernosti tomu, akým mužom Pavol bol. V tejto verzii si tvorcovia akosi nevystačili s dostupným materiálom a domysleli si postavy, aby im to sedelo. Domysleli si aj Pavlove reakcie a konanie, takže je to taká fikcia založená na skutočnej osobe. Mini séria, ktorá nenasiera. Ani extra nepridáva.

Po filmové stránce - proč ne? Ale co se věrnosti týče, tento snímek nedoporučuju. U kdečeho se dá volné převyprávění respektovat. Co se Bible týče, tady se volnost neodpouští. Zvláště ne, pokud jde o podstatné věci jako je seslání Ducha Svatého nebo křest. Vypadá to, jako by sami autoři Bohu nevěřili. Jinak by chápali důležitost neměnnosti Bible. Proč na tom tak záleží? Kdo třeba vidí film dříve než čte Bibli, už mu často v hlavě zůstane obraz toho filmu. Pokroucený obraz... Tak třeba křest. Jistě se shodneme na tom, že kromě Ježíše Bůh poslal na zem ještě Jana, zvaného Křtitel. Proč ho tak nazývali? Protože jeho posláním bylo křtít. Čili on byl Bohem vyškolená a pověřená osoba. Kdo ví lépe než on, jak křtít? Kdo si tedy dovolil křest poupravit? Další věc - autor si toho přimyslel až příliš. Pokud by se to týkalo pouze domyšlených postav, dejme tomu. Ale do Biblických příběhů si nelze domýšlet události! Tady je vyloženě snaha zaujmout senzacechtiého diváka na úkor poselství , což je v tomto případě kontraproduktivní a neodpustitelné. PS: a ta nahotinka tam jako dělá co?!?

Hm, dost slabo spravene, zial.. Cenim snahu natocit nabozensky film, ale Pavol bol ovela vacsi chlap, ako sa tu predstavuje.. Kde su jeho studia, listy, ohnive vystupenia, bohe.. Tuna skor dali do popredia fiktivnu postavu "Rubena", ktory samozrejme v Skutkoch apostolov neexistuje. Chapem, ze chceli vtestnat do dakoho nazory a postoje davov, no ale nemuseli takto silnu osobnost, popri ktorej vypada ten Pavol ako jogurt. 3* za snahu, inak by boli asi 2*. Slabe herecke vykony a biblicka nedoslednost.. No skoda..

Príbeh Saula-Paula tesne po Ježišovej smrti patrí medzi tie krvavejšie a s dejom plným prenasledovania. 170 minút je ale priveľa a preto sa častokrát divák nevyhne nudnejším a zbytočne predlžovaným scénam. Pritom viaceré sa dotýkajú rovnakých skutočností - neustáleho prenasledovania, mučenia/zabíjania, súdenia v chráme a neustáleho stretávania sa ''kresťanov'', či už v jednom alebo druhom meste. V jednej vedľajších, ale dôležitých rolí si zahrala aj slovenská herečka - Barbora Bobuľová.

Ego sum civis Romanus, věta kterou mohl pronést jakýkoliv občan římský, jenž se cítil ohrožen, tím, že bude souzen podle jiného práva, ať už věřil v cokoli a užil jí ve druhém dílu i Pavel z Tarsu. Taková trošku agitka, ale moc pěkně a líbivě natočená. Přesně pro ten čas poté, co oslavíme narození Ježíše Krista... Takové souznění mezi příznivci Petra a Pavla rozhodně nepanovalo, rozpory tam jen naznačili a velice rychle je zase vyřešili. Ale je to natočený tak, aby se na to mohli podívat skutečně všichni, snad i včetně dětí, a uvědomili si ono KristovoDiligite proximum vestrum (Milujte bližního svého), což se nás Johannes Branddrup jako Pavel v tomhle filmu snažil naučit (známá pasáž o lásce z První Korintským 13), ačkoliv historická skutečnost rozhodně tak idylická nebyla.