Barvy zla: Červená (2024)

Víš proč manžel zakopal svou ženu a nechal jí trčet zadek? ... Aby měl stojan na kolo.Netflix zjevně natáčí podprůměrné filmy i u severních sousedů.
Začátek navnadil: Klubová scéna sFuck The Pain Awayod Peaches je ale vrchol, z něhož pokračujeme už jen z kopce. Další hudební vsuvky už nejsou ani tak ostré, ani tak k věci, ale tím to jen začíná. Komu jako verbalovi ke spokojenosti nestačí, že v tom neúčinkují černoši a homosexuálové, bude necelé dvě hodiny trpět vršením klišé. Láska k dcerám a synům. Smrt mladé, atraktivní dívky, která se zapletla – za případ smrti postaršího muže, který krmí kachny, šel bych světa kraj. Sadističtí bossové (s tikem v koutku úst), úplatní policisté, právníci zahlazující svinstva. Omývání znásilněného zadku ve sprše, krev tekoucí ke kanálku... – kolikrát ještě?
Potěší toho jen málo: Trochu té nahoty pohledné Zofie Jastrzębské, bohužel spíše v kontextu sadistických hrátek, které baví jen impotenty.
To mrknutí na Kieślowského jsem nepochopil. A nechci.
Závěrečný zvrat by překvapil jen tím, kdyby se neodehrál.
Smutné konce quality TV.

Za mě zklamání. Jen velice průměrné krimi. Už výběr postav - soudkyně a její dcera, do toho velký gangster, který by udělal banální až naivní chyby. Dost věcí bylo předvídatelných, ať už zkorumpovaný policista, falešně obviněný z vraždy či vrah sám. Kromě toho to nemělo ani ponurou či mrazivou atmosféru, jak to u kvalitních krimi bývá.

Mladý prokurátor odmítá přijmout teorii vyřešení případu zavražděné dívky a spolu s matkou oběti se snaží odhalit skutečného pachatele... Skvěle seskládaný příběh z polského Trojměstí, který má atmosféru, spád, napětí, několik dějových zvratů a nezapomenutelného slizkého záporáka v podání Przemyslawa Bluszcze. Není to bez chyby, není to výjimečné, ale kvalitně zpracovaná a zábavná podívaná to bezesporu je. 75 %.

Poláci nejenže raketově stoupají na žebříčku nejsilnějších globálních ekonomik, oni v posledních letech vystrkávají ostré růžky i na filmovém poli a já je mám stále radši. Dokazuje to i správně ponurá kriminálka z mrazivého pobaltského severu, v níž je každá postava správně chladná jako tamní mořské proudy. Přestože v rámci samotné příběhové kostry nejde o nic, co bychom neznali z našich kvalitních kriminálních seriálů, nejen Jakub Gierszał mě donutil se těšit na letošní pokračování, které, doufám, bude minimálně stejně tak poutavé. [viděno na Netflixu 9.1.2026]

Polská současná kinematografie se často chválí za její kvalitu a přínos. Nevím čeho. Já si stále na filmy a seriály z této země nemohu zvyknout a jejich kvalitu považuji za dost diskutabilní. Přístup a ztvárnění herců mi přijdou přehnané, scénáře často přitažené za vlasy. A to platí i pro tento film. Má se jednat o drsné krimi z Gdaňska a okolí. Mimo sezónu. Vše pochmurné. Počasí i lidi. Film začíná nalezením mrtvého těla mladé dívky na pobřeží Baltu. Jenže vše působí nepatřičně. Vyšetřují policisté nejeví zájem cokoliv zjišťovat. Zapomeňte na zavedené policejní vyšetřování, které znáte z jiných filmů. Tady policisté jen stojí, vydatně kouří a nezajímá je ani, kdo ohlásil nález těla, natož příčina smrti. Diví se, že přijel doktor a ohledává tělo....no ty voe. A tak to pokračuje dál. Něco dělat se snaží jen hlavní postava, mladý prokurátor z Varšavy, kterému ale nadřízený stále hrozí přeložením, pokud něco vyšetří a objasní. Fakt na palici. Pokud ale pominete všechny nelogičnosti, snímek nabídne povedenou atmosféru z nevšedního prostředí přímořského Polska, dobrou hudbu, svižné krimi tempo a neokoukané herecké představitele. Takže nakonec 2,8.