Banální prohlídka (2007)

-Když se mu podívám do očí, vidím, že je šťastný.- To se takhle probudíte z narkózy a zjistíte, že si vás na operačním stole spletli s jiným pacientem. A aby to nebylo málo, stále jste na analgetikách, jejichž součástí je i morfin, a tak jste zmatený a vše se vám plete. Realita se míchá se vzpomínkami a nočními můrami. Nechybí ani záběr na slavný obraz Noční můra od Henryho Fuseliho, který napodobuje doktor Mandingo. Sestřička Zoe je půvabná a svůdná, i když zbrojní pasy divákovi naplno neodhalí. Z Georgeho se postupně stává troska, jak se komplikace zhoršují, rozhodne se však nevzdávat se. V určitých scénách připomene film snímekJakubův žebřík. Slušná hudba. Z původních dvou hvězd jsem nakonec, především kvůli poslední čtvrt hodině a závěru, skončil u čtyř. Velmi dobrá hudba. -Lidé, co ve snu padají a dopadnou na zem, ve skutečnosti zemřou. Tys ale, Georgi, přece nedopadl...-

VZNEŠENOST - co tohle slovo vlastně znamená? V běžné řeči si představíme nějakou inherentně dobrou kvalitu jako krásu/velikost/urozenost. Jeden němec by nás odkázal k pocítění něčeho až transcendentálně-existenciálního. Jaké to je, narazit na fenomén, který je tak po-vznesen nad naší rovinu existence, že při pokusu pevně a zcela ho uchopit rozumem, prostě selžeme? Jasněji než kdy dříve si uvědomíme, jak jsme nevyhnutelně spoutáni bytostnými limitacemi a finalitou, možná nás počne jímat hrůza... A vznešenost? Vznešenost je pocit, když člověk čelí tomuto fenoménu odhozením strachu jak z něj i z ponížení, které nám zrcadlí. Vzpřímeně a SVOBODNĚ hledí tváří v tvář něčemu, co ho nekonečně přesahuje, protože prostě může. A je to právě lidská svoboda ducha, která je díky tomu zpřítomněna. SUBLIME na podobnou cestu bere diváka, cestu hluboce introspektivní a psychologickou, plnou strachů z nemocí, z cizího, samoty, vlastní nedostatečnosti, ale i cestu filosofické snahy udělat krok zdánlivě mimo rámec dostupné reality vstříc fundamentální svobodě. Reality, která je v Sublime rozervána na kusy a sešita zpět možná schizofrenickou patologickou myslí. A nebo... možná je to mysl kohokoliv z nás?

Nic extra se nekoná i když jsem ani nic nečekal. Největším problémem filmu je naprosto zbytečná délka a s ní i několik frustrujících scén které jsou jak zbytečné tak o ničem. Naneštěstí to vynahrazuje naprosto bravurní konec který v hlavně zanechá několik otázek. A film se nebojí jít s myšlenkou dál. Takže za scénář rozhodně palec nahoru. Ale celkově je film děsně nezajímavej. Zkouknout spíše když není nic jiného co na práci.

Horor spíše v mentální rovině, nízké pudy si téměř do konce nepřijdou na své. Člověka brzdí a nakonec zabíjí vlastní strach. To je jedna z myšlenek, ale také to je o bezmoci v tomto světě. O tom jak je člověk ztracený, i když je mezi svými. Hodně rozvleklé, hodně symbolické, avšak poutavé. Pro mě film jen potvrdil to, čím se řídím už pár desítek let. Od doktorů co nejdál, když právě neumíráš, tak se jim vyhni!

Zaujímavo sa tváriaci horor, ktorý sa pokúša rozvíjať tému pochybnej zdravotnej starostlivosti a zlyhania ľudského faktoru, pričom srdcervúco psychologizuje, no v skutočnosti sa z neho nakoniec vykľuje len neuveriteľne retardovaná fraška s nesympatickým predstaviteľom hlavnej postavy. Ku koncu ešte totálne zdeformujú aj celkom nepríjemnú a desivú postavu černošského ošetrovateľa. Z filmu som si namiesto hlbšieho dojmu odniesol akurát tak bolesti brucha.