Bál šílených žen (2021)

Bál šílených ženz roku 2021 je přesně ten typ filmu, u kterého chcete tleskat za kostýmy, ale zároveň trochu zívat nad tempem. Pokud milujete estetiku konce 19. století, budete v sedmém nebi. Paříž té doby a prostory kliniky La Pitié-Salpêtrière jsou zachyceny s mrazivou elegancí, která vás okamžitě pohltí. Přesto se nemůžu zbavit pocitu, že výsledek je tak trochu "nedopečený". Ta doba je prostě úžasná. Syrovost 19. století, kdy se věda mísila s krutostí a pověrami, z filmu přímo sálá. Mélanie Laurent si zahrála Geneviève, vrchní sestru a její herecký výkon byl naprosto přesný. Její postupná proměna z racionální, chladné profesionálky v ženu, která začíná pochybovat o celém systému (i o své příčetnosti), je jedním z nejsilnějších prvků filmu. Začátek filmu se vleče jako pondělní ráno. Trvá příliš dlouho, než se Eugenie do sanatoria vůbec dostane, a divák tak trochu ztrácí trpělivost, než se příběh konečně rozhoupe. Jakmile se děj přesune za zdi ústavu profesora Charcota, film nabere na obrátkách. Pohled na metody tehdejší neurologie vyvolává husí kůži a pocit, že tohle by člověk zažít nechtěl ani v nejhorším snu. Klinika je plná fascinujících osudů – vražedkyně ze žárlivosti, mlčenlivé dívky, těžké deprese. Bohužel, u většiny z nich zůstane jen u náznaku. Film vám ukáže pestré obsazení, ale už vám nedovolí je pořádně poznat. Stejně tak nadpřirozený dar Eugenie zůstává v rovině "prostě to tak je", bez hlubšího vysvětlení nebo logiky v rámci děje. Po tom zdlouhavém začátku působí konec jako facka. Všechno se vyřeší (nebo nevyřeší) tak narychlo, že než si stačíte uvědomit vážnost situace na bále, běží titulky. Je to vizuálně podmanivé drama o nespravedlnosti a síle žen, kterému ale chybí lepší práce s tempem. Mrazivou atmosféru ústavu a skvělou Mélanie Laurent sice doporučuji, ale připravte se na to, že některé otázky zůstanou nezodpovězené a konec vás možná trochu zklame svou rychlostí. Suma sumárum, francouzský filmBál šílených žen ode mne získal dvě šílené hvězdy **.

Líbilo se mi to. Je to jeden z filmů, od kterého jsem moc nečekal, ale vyklubalo se z toho poučné a docela i napínavé dílko....určitě je škoda, že autorka skončila jen u tohoto filmu, má to potenciál na pokračování, úplně vidím pomstu eugenie doktorům a všem, kteří jí v tom sanatoriu trápily, bohužel to tak ale není. I tak je to pěkně zpracovaný film, uvěřitelný film, který má svou atmosféru a určitě se na to ještě někdy v budoucnu podívám.

Hrůza je v tom, co se v té době dělo. A to je i zajímavé i napínavé. Ta mystická část se za mě moc nepovedla, byla jen strašně nudná a celkem málo uvěřitelná. Taky je to mega dlouhý, dalo by se to sestříhat možná i na půlku. Očividně nejsem cílovka. Dobové kostýmy a krásná místa okolo super. Celkem 2,8*

(POZOR, SPOILERY!). Francouzi se, co se týče dramatických filmů s prvky thrilleru či romantiky, vždycky dokáží předvést v tom nejlepším světle. Jsou pečliví v načasování děje, neberou si servítky s nahotou či ne příliš překrášlenými scénami. Jsou zkrátka otevřenější. Příkladem oněch děl může býtŽivot Adéle, dálePortrét dívky v plamenechčiPříběh Marie. Je jen škoda, že jejich tvorbu v Česku a na Slovensku příliš mnoho lidí nezná, a ti, co se na ni podívají, patří mezi názorově "smíšené" diváky, jenž ne vždy dokáží docenit jeho kvality. Alespoň tak sleduji v počtu recenzí zde a jejich procentuální výše. Ale samozřejmě, jedná se o můj subjektivní názor (...).Bál šílených ženpatří dle mého názoru ke skvostům moderní kinematografie, jichž, jak patrno z mých posledních recenzí, příliš mnoho není. Tedy, alespoň ne v USA.Máme možnost sledovat čerstvě dospělou ženu Eugenii, jež patří mezi emancipované a dosti vzpurné dívky. Nacházíme se na konci 19. století, kdy je Francie stále sevřená v duchu patriarchátu a konzervativismu. Zatímco bratr Eugenie si má najít bohatou ženu a slušnou práci, jeho sestru čeká nejistá budoucnost. Otec je s její nevyzpytatelností a nemravností hrubě nespokojen. Vše se v jejím případě dovrší v momentě, kdy je vyzrazeno její nejniternější tajemství: údajně umí mluvit s duchy předků těch, kteří ji jsou nablízku(...). Začátek se, jak už to u francouzské tvorby bývá, rozjíždí pomalu. Máme ale díky tomu skvělou šanci seznámit se s jednotlivými postavami. Děj neubíhá rychle, ale příjemně a pohodově, díky čemuž nás připraví na další části filmu. Poznáváme přísného a nekompromisního otce, jeho podvolnou ženu a laskavou babičku, starostlivou o svoji vnučku. Vše však pokazí její bratr, velice vystrašený z chování své dcery, tudíž se v okamžiku nejhorším svěří otci se starostmi. Geniální začátek.Eugenie je tedy poslána do výchovného ústavu, kam ji otec silně proti její vůli strčil. Zde prožívá první chvíle muka, dokud se neseznámí s Louisou, její budoucí kamarádku, vedle níž má lůžko. Louisa je sice potřeštěná, ale zato velmi vnímavá a laskavá. Vedoucí léčebny na ni ukazuje kolegům doktorům příznaky záchvatů, tudíž se do ní dokáže rychle vcítit. Sama Eugenie se sice stále vzpouzí, ale brzy nastanou dvě zlomové chvíle v jejím životě: dokáže si na svoji stranu získat jednu z laskavějších doktorek, Genevieve, když jí dokáže pravdu o svých schopnostech skrze její zesnulou sestru. A také se dostává do rukou zlé sestry Juliette, jež ji zavře na měsíc na samotku(...). Mezitím sledujeme i příběhy ostatních. Nejistotu a vnitřní boj u Genevieve, další záchvat Louisi, přivodivší ji poloviční ochrnutí, a lítost bratra Eugenie, Theóphilla.Poté, co Eugenie málem podlehne na samotce šílenství, je Genevieve vysvobozena. nastává čas bálu, kdy se všechny pacientky seznámí s bohatými tanečníky. kamarádka Eugenie, Louisa, se sice již nevyléčila, ale ví, že je u ní v bezpečí. Genevieve se definitivně rozhodla dát mladé dívce svobodu, i za cenu vlastního uvěznění. A tak se i stane, a Eugenie je volná. Bohužel, Louisa dopadla hůř, doktor, jemuž věřila, ji znásilnil. Avšak na Genevieve Eugenie nezapomněla. Píše jí dopisy, a (v závěrečné chvíli) uvažuje o jejich společné svobodě a volnosti(...). Právě poslední věty v psaní mne nejvíce dojmuly. Francouzi jsou na toto mistři, dokáží procítit určitou chvíli a tu zcela vyplnit. Lou de Laage je velice sympatická a krásná herečka, jejíž herecký výkon v tomto filmuv podaání Eugenie patří mezi špičkové. Mélanie Laurent jí je se stejnou dokonalostí v patách. Ostatní herci trochu kolísají, ale je zde třeba vystihnout jeden fakt, tedy skutečnost, že všichni další tu mají již podružnější roli. Lomane de Dietrich v případě Louisi si však zaslouží zmínit kvůli lítosti, jež vzbuzuje její nemoc a přílišná dětská naivita (...). Plynulost děje perfektní, dokážeme se dojmout a soucítit s oběma hlavními protagonistkami, a stopáž snímku je rovněž správně vyměřená. 90 procent. Pět ubírám za nesympatičnost bratra Eugenie, ovšem pouze ze subjektivních důvodů. Prostě mi do role nesedl. A dalších pět za trochu uspěchaná dramtická část závěru. Bylo vidět, že tvůrci chtějí film v tomto bodě ukončit co nejrychleji, a ubrali tedy na detailech honičky mezi Juliette a Eugenií s Genevieve. A též, jak dopadla Louisa. Padesát za děj se všemi jeho prvky, po deseti za obě hlavní postavy, a dvacet za celkově milý průběh snímku s nádhernou francouzštinou, dobovými interiéry a příjemnými exteriéry (zde myslím na závěr filmu a pohled na kráčející volnou Eugenii u pobřeží). Film rozhodně doporučuji!

Citlivý, smutný film se solidními hereckými výkony. Na bolestivé téma. Neoprávněného pocitu (naší) mužské nadřazenosti.  A pánové, přiznejme si to na rovinu: ženy jsou bytosti dokonalejší než my.... krásnější, často inteligentnější, v průměru méně primitivní a jednoduché, méně hrubé a vcelku více dospělejší než my, muži. A to neplatilo jen v době, kdy jim někteří nafoukaní, sebestřední  psychopati předepisovali ledové hydroterapie. To je nutno si denně připomínat i dnes.