Báječná léta pod psa (1997)

Když už mi ten film nabídla ČT v e-vysílání, shlédnul jsem ho spíše z povinnosti. Opravdu to není žádná sláva, byť na veskrze průměrného Petra Nikolaeva, který dokáže spolehlivě zazdít i takové drama jakým jsou Lidice, je to ještě poměrně slušné... Celý film se odehrává v podivně ušmudlaných a nevěrohodně působících kulisách, občas náhodně "zpestřených" výraznou barevnou plochou něčeho, co do ztvárňované doby spolehlivě nepaří. Trochu jako kdyby kostymér omylem ve fundusu sáhnul po kostýmu z Renčových Rebelů, nebo něčeho podbně uhozeného... Mimo to režisér film kdo ví proč čas od času prokládá až nepochopitelně sladce natočenými pohledy na housata, koťata a všelijakou podobnou havěť v trávě, asi to má vyjadřovat že nastalo jaro. Herecké výkony jsou toporné, herci jsou z nemalé části obsazeni podivně (často tzv. "proti roli") a navíc až na Kvída filmově téměř nestárnou, přestože film zachycuje děj v průběhu více než dvaceti let... Samostatným problémem je samozřejmě předloha. Viewegh je především zručný rutinér. Čtenáře se obecně snaží získat svrchovanou prací s literární formou a mimo to rád pracuje s podivným přeháněním které má působit vtipně a elegantně, ovšem při převodu do filmové podoby se spíše stává jakousi nevěrohodnou křečí. Samozřejmě ano, i ve filmu tahle místa občas vyznívají vtipně, spíše ale bude mít divák pocit, že je to celé i jako obraz husákovské normalizace silně přitažené za vlasy... Celkový dojem: 55%

Vtipné, pravdivé, milé i zapeklité období dětství ultimatního řízka Kvída. Naštěstí vše dopadne s ním i s jeho rodinou dobře. Tento film jasně ukazuje, že naděje umírá poslední. Boduje samozřejmě starostlivý tatínek v podání Ondry Vetchého i pragmatická maminka v podání Libušky Šafránkové. Vždyť Ti říkám, že tohle není pes, ale štěně.

Nenaplněný potenciál filmu. Máte pěkný námět, zajímavou dobu, krásné prostředí Sázavy, nabité herecké obsazení, ale drhne vám scénář a dramaturgie a nic z vašich es v rukávu v podstatě nevyužijete. Od druhé poloviny film tak nějak doplouvá k závěru, který vám chce něco říci, ale neví co. O Nikolaevovi si jako režisérovi myslím dlouhodobě své a je dle mého škoda, že dostává takové velké příležitosti jako byly Lidice nebo Cyril a Metoděj. Bohužel své filmy vždy bere z té nesprávné strany, neumí prodávat emoce a vše nakonec působí tak nějak lacině a televizně.

Báječná léta pod psa byli jednou z mých maturitních otázek. Skrze ně jsem se dostal i k filmu, protože jsem modernisticky pochopitelně knihu odmítl s tím, že film mi stačí a na základě něj to v klidu obhájím. Musim říct, že jsem prvně před lety přistupoval k filmu spíš skepticky, ale velmi mile mě překvapil už tehdy. A řekl bych, že postupem let ani neztrácí nic na svém lesku. Romantické vzpomínání Viewegha na svá mladá léta, kdy je na první dobrou jasné, do které postavi se vepsal, a častečně asi vepsal i své sny :). Líbí se mi tu atmosféra dané doby, kdy dějové zvraty obsahují vše, co byste v rámci dobové žánrovky čekali. O stupeň nahoru oproti jiným podobným dobovkám to pak vytáhne pochopitelně herecké obsazení počínaje Ondřejem Vetchým a konče Vladimírem Javorským.

Napsáno i zfilmováno lehkou rukou a s humorným nadhledem. Na druhou stranu vše klouže hladce po povrchu a opírá se o spoustu klišé, zkrátka se to podbízí širokému spektru diváků. Nikoho to neurazí a nikoho ani hlouběji nezasáhne. Svým způsobem sametově normalizační kus, zručně ušitý na českou knedlíkovou mentalitu.