Babočka (1972)

Působivé výchovné dílko o tom, jak nehodný chlapec byl napraven matkou Přírodou. Velice pěkná je výtvarná stránka - evokující krajinomalbu a zátiší 19.století, impressionismus i naivní umění a vše jest zakončené až jakýmsi náznakem z díla Arcimbolda. Poslání a hlavní myšlenka jsou jednoznačné a v umění důležité. Snad jen malá výtka k tomu, že autor nejspíš nikdy motýly nelovil, jelikož ve smrtičce (která je, jak vidno, bez jedu) by se mu brzy k vysílení umlátili a současně poztráceli všechny barevné šupinky ze svých křídel. Druhá malá výtka směřuje k řece - mořské ryby? a promíchané se sladkovodními? nu, korálová rybka se závojnatkou by si vskutku v jedné vodě nepohověly.... Ale to nic neubírá na působivosti snímku.

V tomto animovaném snímku dosáhl Chržanovskij svého akmé, když nechal svrchované umění a kulturu, která je pilířem jeho díla, metaforicky vtělit do droboučkého motýla, jenž svým prostým bytím dokáže městskému chlapci zprostředkovat kontakt s metafyzicky otřásající esencí čisté krásy. To, proti čemu na konci stojí malý lovec prahnoucí po asepticky přišpendlených motýlích křídlech, není pouhá radost z krás přírody, ale umělecká svoboda, která se vzpírá jakémukoli uvěznění. Hudební doprovod Alfreda Šnitkeho dovádí ve své expresivně vypjaté emocionalitě tento klenot animovaného filmu k dokonalosti. Na konci mne až mrazí. - - - Ke zhlédnutízde.

Nádhera. Křehký, mystický a psychedelicky barevný příběh.Pro staré Řeky byl motýl symbol duše a zde jsou motýli snad symbolem probuzení duše technicistně-vědeckého lovce, a jejího spojení s duší veškerenstva. Něco, co by našinec nehledal v Sovětském svazu v roce 1972.

Ačkoli mi hudba Alfreda Schnittkeho jinak šíleně leze na nervy, bez ní by tento snímek nebyl tím, čím je - mimořádně silným filmovým zážitkem, na který se nezapomíná.