Azur a Asmar (2006)

Krásna rozprávka miešajúca orientálne a klasické európske prvky v archetypálnom príbehu dvoch "bratov", každého z iného kultúrneho prostredia, ktorí sa vydajú na cestu oslobodiť bájnu princeznú džinov zo zajatia. Táto zmes obsahuje všetko čo má rozprávka mať. Priateľstvo, skromnosť, úctu k múdrosti a odvahu. Produkcia sa nevyžíva vo vizuálnych efektoch, ale skromná grafika je pestrá a pútava. Svojou prostou originalitou necháva vyniknúť jednoduchým tvarom ako aj zložitým orientálnym ornamentom. Atmosféra je rovnako prostá, no napriek tomu funkčná a dostatočne napĺňa príbeh emóciami, medzi ktorými vyniká najmä láskavosť.

Já už jsem viděl více filmů režiséra a mám s nimi pořád stejný problém. Animace jsou pozoruhodné, barevně střídá krása nádheru, přeci jen se Orient vyznačuje barevným zpracováním jak látek, tak třeba i budov aj. Ale ty příběhy jsou strašně překombinované. Chtělo by to zjednodušit. V jednu chvíli jsem si myslel, že je konec a děj pokračoval dál a pak zase dál. Přišlo mi to zdlouhavé. Asi mé nastavení způsobuje, že jsem odkojen klasickými českými pohádkami, ale když pomyslím na příběhy z Pohádek tisíce a jedné noci, tak i zde je většinou zápletka o dost jednodušší a přímočařejší.

Michela Ocelota si vážím za jeho trpělivou snahu vytvářet alternativu dominujícím komerčním trendům v animované tvorbě a z našich předchozích setkáních vytěžil dvě pětihvězdičková hodnocení. Ale tohle se zkrátka nepovedlo, dokonce si myslím, že to je grandiózní průšvih. Mám pocit, že hodnotící se neptali na dojem svých dětí a spíš hodnotili tak, jak předpokládali, že se od nich očekává. Na snímku se dá ocenit maximálně netradiční výtvarný styl, scénář je nedomrlý, svět nepropracovaný a nelogický, postavy bez charisma a nedotažené. Tam, kde by chtěl člověk fandit hrdinům, naráží na bolestné zkratky a všudypřítomnou naivitu. Konečně nemám nic proti snaze sbližovat různé kultury, ale způsob, jakým to Ocelot v tomto případě činí, je povrchní a rychlokvašený. Celkový dojem: 25 %.

Už na prvý pohľad nesympatická animácia, na ktorú si musí divák dlhšie zvykať. Príbeh je niečo medzi rozprávkou a fantasy, čiastočne originálny, čiastočne podivný a bohužiaľ, viackrát skratkovitý. Už čokoľvek si myslím o francúzskej kinematografii, jedno jej uprieť nemožem, to ako dobre pojíma arabskú alebo aj orientálnu exotiku. Dobré zasadenie ale nestačí.

74%??? Opravdu nenávidíte tolik děti? Nebo se vezete na vlně pseudohumánních plků? Příliš LSD? Nůž na krku? Vrozená demence? Překlep? Černý, moc, moc, černý humor? Upadlý penis? Ani kombinace všech zmíněných polehčujících okolností, nemůže ani zčásti ospravedlnit jakékoliv hodnocení nad jednu pizdu... Alláh s nimi. Jupí, už 73%.