Půlnoční míle (2002)

Režisér tohoto filmu má zvláštní schopnost podat poměrně jednoduché a přímočaré věci způsobem, který je zbytečně komplikovaný – a tím si sám podkopává nohy po celou stopáž. Přitom jde v jádru o docela přímočaré téma ztráty blízkého člověka. Jenže postavy se tu tváří tak strašně důležitě a osudově, až je pro diváka prakticky nemožné s nimi cokoliv prožívat.
Děj se neustále odehrává v náznacích, takže sledujete scény, jejichž smysl vám docvakne klidně až o dvacet minut později. Osobně tomuhle stylu vyprávění fakt nefandím. Brad Silberling se tu očividně snaží hrát si na většího umělce, než ve skutečnosti je – jenže David Lynch z něj opravdu nikdy nebude.
Navíc vůbec nefunguje chemie mezi Dustin Hoffman a Susan Sarandon, což je u takhle komorního dramatu docela průser. Výsledkem je film, který působí sterilněji než průměrný eunuch.
Nebýt ústředního hereckého tria, utopilo by se to celé někde hluboko v kanálu. Ukázkový příklad nezvládnuté režie. [40 %]

Téma je originální a zajímavý. Jen zpracování drhlo...  Všechno, co se ve snímku děje se děje v náznacích. Což by mi asi ani nevadilo, kdyby to scénář uměl dobře prodat. Ten byl bohužel kostrbatější než moje vyjadřování. Na venek se snažili rodiče zavražděné Diany svůj žal zvládat, ale vnitřně krváceli. Do toho všeho přijde Joe (budoucí zeť) s další Jobovkou.  Bohužel ke mně nedokázaly doputovat emoce, které se mi film snažil vehementně vnutit. Lepší 2*

Nevím jak film popsat, než prostě "divný". Žádný herec mi tu nesedl a nesedla mi ani jakási "forma utrpení" všech zúčastněných, která byla někde na bodu mrazu a vůbec mi nepřipadlo, že se vlastně stalo něco hrozného. Čekal bych, že to režisér daleko víc "osolí". Třetí hvězdu dávám hlavně za Gyllenhaalovo hezky zahrané "nevím co chci" a slušný soundtrack. Za mě hodně slabé...

Vybavím si několik filmů, které mi Půlnoční míle svou povahou připomíná. Deprese, kam se podíváš, a tak komorní, že je to už jenom krůček k tomu, aby to jednoduše byla "pouze" divadelní hra, a k tomu herecký souboj mezi veterány a slibnými bývalými dětskými herci. Půlnoční míle naštěstí nepatří k těm příspěvkům tohoto žánru, které se přehnaně fixují na předhánění v tom, kdo bude nejvíc-škálově-emocionální a nejvíc-od-šepotu-ke-řvaní-smutný, ačkoliv některé monology od Hoffmana a Sarandon k tomu mírně směřují, ale jenom mírně. A hlavně, hlavně se mi líbí, jak Silberling chytře dávkuje informace, aby v poměrně staticky vybudované premise stejně vytvořil pohyb a změnu pro nás pro diváky a hmatatelný osobnostní vývoj pro své hrdiny. Není to film, který by v základech otřásal mými pocity ohledně lidského truchlení, ale oceňuji, že je ve své skromnosti udělaný pořádně. (P.S.: Ellen Pompeo je tu absolutně překrásná.)

Nemôžem si pomôcť, čakal som niečo lepšie, a hlavne melodramatickejšie. Námet ma síce oslovil, no scenár sa s načrtnutou myšlienkou pohral len veľmi voľne a vláčne. Dejová linka mi preto na niekoľkých miestach prišla zbytočne naťahovaná ako žuvačka alebo som mal pocit "hluchého" miesta. Nemalo to žiadnu emočnú iskru ani melodramatický náboj, ktorý by dokázal po celý čas udržať moju pozornosť v stave stopercentnej bdelosti. Nedajú sa však uprieť fantastické, charizmatické herecké výkony (najmä S. Sarandon bola výborná) a pekná hudba. Priemer.60/100