Atentát na cara (1991)

Psychiater a jeho neobyčajný pacient... Ale potom sa tá matrioška otvorí a vy sa ocitnete v inom príbehu: obaja protagonisti zostávajú na scéne, no ten prvý je už obeťou toho druhého - cárovraha. Mení sa miesto a čas, nemení sa však identita postáv. Tú dávnu históriu totiž psychiater a pacient prežívajú doslova (podčiarkujem: doslova) na vlastnej koži - tu a teraz. Nie sú to ich minulé životy, ani žiadne sci-fi, je to autosugescia. A aj čosi viac... V umeleckom svete je skúmanie, brázdenie a pitvanie ľudskej duše výsadou Rusov. Sú v tom najlepší, túto schopnosť si tak akosi vypestovali, alebo ju dostali rovno do vienka. Najvypuklejšie sa to odráža v literatúre, pádne dôkazy sa však hrnú aj zo sféry hudby a filmu. "Careubijca" je presne takýmto do duše sa ponárajúcim dielom. Ešte aj Malcolm McDowell tu hrá tak úžasne "rusky". Neverím, že niekedy uvidím umelecky hodnotnejšiu rekonštrukciu posledných hodín a sekúnd života Mikuláša II. a jeho rodiny, než akú ponúkol Karen Šachnazarov práve v tomto filme. Veľmi sa mi páči to psychologicko-filozofické ovzdušie, ktoré obklopuje jednotlivé scény a postavy. Zbožňujem všetky tie drobné vsuvky a náznaky, ako napríklad tú na stene zanechanú svastiku, biblickú alúziu o trpkom konci babylonského kráľa Baltazára, jemný náčrt pôvabu štyroch cárových dcér, z kláštora doručený košík s čerstvými vajíčkami, potichu odchádzajúceho chlapca Sedneva, či tú malú záhadu, ktorú Jakov Jurovskij nevedel dostať z hlavy ani po rokoch, keď dodýchaval na nemocničnom lôžku. Jeho posledné slová na smrteľnej posteli sú exemplárnym oknom do svedomia cárovraha.

Pokud chci o nějakém historickém tématu mluvit a zpopularizovat ho, tak natočit rekonstrukci událostí je ta nejjednodušší věc. Namísto toho pojmout to originálně a dát si s tím práci se musí ocenit. A tady se dali právě tou netradiční cestou, kdy se nám tu prolínají dvě nezávislé linie, ale současně stejní herci. Za mě rozhodně zajímavý počin, který se nevidí každý den, kdy tento snímek musel přitáhnout nejen ty, co mají rádi historii. Docela by mě ovšem zajímaly dobové reakce, zejména ve Svazu.

Rusko anglická epopea pripomínajúca zavraždenie ruských cárov v netradičnom scenári, dobre obsadenou postavou Malcolm McDowella,
aby pripomenula už toľko omieľané doterajšie príbehy. A čo ďalšie nevinné obete Stalinových
čistiek vyvraždenia, ktoré sa odhadujú na 10 až 40 miliónov občanov, považovaných za odporcov sovietu. Koľko obetí, ktoré ani o tom nevedeli, za čo bolo po nich. V tomto filmovom nepodarku a napodobovania Vjačeslava Tichonova, ako aj vražedného aktu nevinných detí cára Mikuláša II, nebolo nič, čo by ešte zaujalo. Pripomína, len veľmi smutné dejiny, ktoré boli u nás viac, ako 40 rokov utajované, o tak mierumilovnom sovietskom národe a našom veľkom vzore.

Titul, který uzavírá tradici sovětské kinematografie, byl sice dokončen až po politickém zhroucení země sovětů, ale scénář a režie jsou sovětskou školou ovlivněny více než zřetelně. Sovětská tvorba si vždycky kladla za cíl zušlechťovat a povznášet diváka a podle toho vypadal i výběr filmových prostředků a konečná podoba filmu. Vedle přísné cenzury a ideologického dogmatismu je i tohle jedním z důvodů, proč se v Sovětském svazu až na výjimky nedařilo žánrovému filmu. V rukou řekněme Polanského (u nás by se s podobnou látkou úspěšně popral ve svém vrcholném období Juraj Herz) by se námět přetavil v působivý mrazivý psychothriller, kde by mysteriózní rovina příběhu pomohla propojit svědectví o dávných zvěrstvech režimu, který se dral k moci, a jeho bezohledných stoupencích s rozpačitou realitou ušmudlaného pozdního komunismu, který už neměl koule (vzpomeňme osudu sovětských pučistů proti Gorbačovovi) využívat talentu lidí zvláštního ražení, jako byl hrdina Šachnazarova příběhu. V takovém případě by obsazení Malcolma McDowella znamenalo výhru, protože jeho charisma a herecký typ by udělaly polovinu práce za vás. Jemu stačí jediný pohled a cítíte z něj vnitřní démony, co se chystají prodrat na povrch. Jenže Šachnazarov neumí být temný, syrový a drsný, nechápe potřeby žánru, a tudíž nedokáže vytvořit potřebnou atmosféru. Osudovost v jeho podání představují kavárenské řeči, kde se žongluje osudem, kdežto skutečný pocit osudovosti se nedostavuje. Vůbec lze říct, že dialogy znamenají prohru. Jurovskij a jeho společníci představovali úplně jinou sortu lidí, než jakou si představuje Šachnazarov. Heineho básně na zdi psali stěží. Stejně tak vykonavatelé exekuce neřešili jako problém střelbu do dívek v pubertálním věku, spíš se věnovali pečlivému oloupení všech mrtvol. Jedna hvězdička je za výpravu, která díky účasti zahraničního kapitálu zajistila velkorysý pohled do minulosti, a jedna je za herecké obsazení, kdy nejen Malcolm, ale i jeho sovětští kolegové odvádí velmi slušnou práci. Zbytek měl vypadat úplně jinak. Celkový dojem: 40 %.

"Skôr, než sa zore objavia, otroci cára zavraždia."

Pozoruhodný mysteriózno-psychologický film zo sovietsko-britskej produkcie. Filmu kraľuje predovšetkým fenomenálny Malcolm McDowell v úlohe duševne chorého pacienta trpiaceho utkvelou predstavou, že zavraždil cára Alexandra II., a neskôr aj jeho vnuka Mikuláša II. i s rodinou. Mrazivá, hustá atmosféra, sugestívne herecké výkony a v neposlednom rade i zamyslenie nad tým, aké kruté môžu byť ľudské osudy a hlboké pády aj tých najmocnejších z mocných.