Artemisia (1997)

„Hanbou by ses měla propadnout!"
 
Slová adresované Artemisii od ctihodnej matky predstavenej po tom čo videla jej kresby. 
Toto je nepochybne dosť odvážny film už od prvých minút - o talianskej barokovej maliarke Artemisii Gentileschi, ktorá je považovaná za prvú maliarku v dejinách umenia. 
 
Je mladá, drzá a zvedavá, veeeľmi zvedavá.
V 17. storočí majú ženy zakázané študovať mužskú anatómiu (priamo od pápeža).
A práve preto Artemisiu najviac zaujíma čo? 
Mužská anatómia 🤷🏻‍♀️
Pripravte sa na veľa zadkov a veľa predkov. 
No napriek tomu je to ešte stále vkusný a vizuálne krásny film s peknou hudbou a ako bonus výtvarné techniky sú zaujímavo podané. 
 
Páčilo sa mi tu (aspoň spočiatku) zobrazenie jej vzťahu s otcom. Bol to taký mix prísnosti, rešpektu a jemného humoru.
Keďže Artemisiu odmietli na Akadémii umení kvôli tomu, že bola žena, hľadala učiteľa inde. Stal sa ním Agostino Tassi, ktorý maľoval spolu s jej otcom fresky v jednej budove. 
A tu nastáva kameň úrazu.
 
„Hanbou by ses měla propadnout!"
 
Slová adresované režisérke Agnès Merlet - odomňa. 
Ak by ten celý príbeh bola len fikcia - tak poviem - pekný romantikuš film.
Ale Artemisia nie je vymyslená postava a podľa mňa sa po tomto pravá Artemisia obracala v hrobe. 
Zmáha ma vykvákať vám celý príbeh, no držím sa na uzde. Určite si popri pozeraní prečítajte aj ako sa to odohralo naozaj. 
 
No aspoň herecky to dopadlo dobre. 
Valentina Cervi ako Artemisia - veľmi pôsobivá, naivno-tvrdohlavo-nežno-milá.
Michal Serrault ako jej otec Orazio - dôstojný na začiatku, teatrálno-pološialený na konci. 
A Predrag"Miki" Manojlović ako Agostino? - vzrušujúci asi jak slintajúci besný pes 😳
 
Určite odporúčam pozrieť a ešte viac odporúčam dočítať sa faktov, bola to skutočne impozantná žena, ktorá si zaslúži miesto v šuflíku slávnych osobností v našich mozgoch. 
PS: „Na stesk se neumíra. To jsem se naučila."

Snímek je režírován trochu chladně, odtažitě, jakoby dokumentárně. Postavy spolu nevedou dialogy, jsou to spíš mimoběžné monology. Příběh není ani tak o malování, jako o milování (když to tedy označím slušně), ale dejme tomu, o právu na svobodu a boji za ni to do jisté míry je. Byť by asi to malování bylo zajímavější a nedělalo z hlavní protagonistky sexuální objekt, i když tedy dost aktivní. Pokud si člověk přečte příběh Artemisie na Wiki, ukáže se mu zcela jiný obrázek a místo romantiky tu máme zločin… Ale, kdo ví, tehdejší soudnictví a forenzní vědy pracovaly jinak. SHRNUTÍ: Z malířky, která bořila pravidla, udělali romantickou hrdinku. Ach jo.

Je to jako vždycky ... řídím se spíš pocity a nebazíruju na míře pravdivosti toho příběhu, protože vyznávám názor, že na trochu té kreativity mají scénář i režie svaté právo - pokud právě netočí dokument. Krom toho většinou neznám skutečný osud osobnosti, na jejíž zdramatizovanou životní pouť se právě dívám. Nicméně ... dočkala jsem se jen kratičkého útržku, volnomyšlenkářsky rozhozeného do větru ... rozervaného posedlostí ve vztahu k malování a k lidskému - potažmo mužskému tělu (přičemž jde o posedlost čistě profesionální - co jiného byste asi tak čekali ... od umělecky nadané panny), obdařeného náruživostí dláždící cestu ke vzpouře, pohlceného vášní pramenící z dychtivosti mládí ... útržku, jemuž až tak bezvýhradně nevěřím, neboť jeho vyzývavost je až příliš záměrná. Popravdě ... získal si mě tak napůl, stejně jako hlavní hrdinka. VELICE přínosné komentáře: ABLABLABLA, Maudeleyn.

Jestliže je tohle jen malý zlomeček ze života Artemisie, pak musel být celý její život zajímavý. Docela ve mně tenhle snímek vzbudil zvědavost, jak se tento malý útržek z jejího života odehrál skutečně.........i když Merlet se snažil držet základní kostry podle historicky dochovaných pramenů. Tady na mě působila cílevědomým, dychtivým, zapáleným a vášnivým dojmem. Těch lechtivých momentů tam bylo tak akorát na hraně, nicméně její zájem až fascinovanost o malbu, potažmo anatomii celého mužského těla se mně zdála až příliš nadnesená. Ale po herecké stránce jsem byla spokojená a myslím si, že Valentina Cervi byla velmi vhodnou volbou pro roli téhle postavy z historie malířství. Kdo se zajímá alespoň trochu o obrazy, tak pár zajímavých technik se tu také objeví, ale celkově mě tenhle snímek nenadchnul tak, jak jsem si představovala. A to že dávám trojku ještě neznamená, že tenhle film nestojí za zhlédnutí. Kdo má rád něčím odlišné až provokující ženské osůbky, tak neváhejte.

Quasi-feministický snímek o "první" malířce všech dob plný nesrovnalostí a překrucování historických faktů. Agnès Merlet došla při čtení záznamů soudního procesu s Agostinem Tassim k závěru, že malíř Artemisii neznásilnil, nýbrž že mezi nimi byl naopak vztah plný vášně a něhy - a rozhodla se o tom natočit film. Budiž. Pak ale jen stěží lze vydávat film za skutečně biografický.
Film samotný je přehlídkou klišé, které osobnost Artemisie Gentileschi obklopují. Zcela jistě nebyla první známou malířkou ani první malířkou, která dosáhla slávy už za svého života; jejími předchůdkyněmi byly např. Caterina van Hemessen, Sofonisba Anguissola nebo Lavinia Fontana.
Artemisia se v podání Agnès Merlet podobá spíše emancipované románové hrdince z 19. století než italské barokní malířce. Repliky postav působí poněkud nepřirozeně a křečovitě, snad v důsledku snahy vpašovat do filmu co nejvíce reálií z Artemisiina života a tehdejšího kulturně-společenského pozadí. A zatímco režisérka předkládá divákovi své feministické pojetí známé malířky, kamera zcela nefeministicky klouže po vnadných křivkách těla hlavní hrdinky... Artemisiino malířství se ve filmu ocitá spíše na vedlejší koleji, neboť hlavní linii tvoří trojúhelník Artemisia - Tassi - Orazio. Většina obrazů, jejichž reprodukce se ve filmu objevují, pochází z pozdějšího období Artemisiina života (např. Portrét gonfaloniera, 1622). Autoportrét, který Artemisia ukazuje Tassimu, má ve skutečnosti mnohem větší formát a vznikl přibližně o 26 let později. Obraz Judity a Holoferna vznikl rovněž později, za Artemisiina pobytu ve Florencii, jako přepracovaná verze obrazu z let 1611-1612, tedy z období, kdy byla znásilněna; zůstává otázkou, proč se ve filmu objevuje druhá verze obrazu a nikoli první (že by kvůli své větší drastičnosti?).

Závěrem: Romantické drama pro dlouhé sobotní večery. Potěší a neurazí (možná). O životě skutečné Artemisie Gentileschi se ale moc nedozvíte.