Aristotelův pád (2023)

Když víte, že to máte za pár, tak si uděláte ještě pár službiček, který nemusí vypadat tak jak se tváří. V tom je filmu to jediný co Vás drží přitom, že neusnete a když jo, tak netrpíte demencí, ale filmovým tempem kam nás poslal Michael Keaton v jeho druhém režisérském podání. O režii je to vcelku jedno, ta není ničím zajímavá, ale samotný přednes už si Keaton zachovává v tom jediném, že vlastně nevíte jestli mu máte fandit nebo ne. Do toho všeho se zaplete jeho syn, který zde sehrává zásadní roli v příběhu. Al Pacino zde jenom proklouzne, kdy to vypadá, že se zastavil na natáčení jako kamarád, než by to měla být role vůbec zajímavá, ale je tu. Je to průměrná thrillerovská jednohubka, která v zásadě moc nechutná, ale díky zajímavému rozluštění , kdy film skončí už tak jak začal byla zase změna k lepšímu a Keaton prostě nehraje špatně.

Film je natočený priamo úmerne k dobe vrcholnéj kariéry zúčastnených hercov v hlavných úlohách. Tempom a štýlom pripomína kriminálne filmové drámy z obdobia 80 tich rokov. No je zasadený do súčasnosti a herci sú v svojich úlohách podľa očakávania excelentný.  Samotný príbeh a zápletka je zaujímavá no a záver, ako to už býva zvykom v "westernovej kinematografii"sa snaží emocionálne pohrávať s divákom a vyvolať súcit s hrdinami konajúcimy za hranicou zákona na základe akejsi tej správnej zločineckej morálky, ktorá je akože na tej správnej strane spravodlivosti.

Přestože zápletka této podívané by se na první pohled mohla zdát poměrně tuctovější a trochu i nevýrazná, tak ve výsledku Knox Goes Away vůbec tuctový a nevýrazný dojem nebudí, a to především díky prakticky všem ostatním ohledům, které z něj naopak dělají film skutečně působivý, nevšední a zajímavý. Každopádně téměř až do poloviny jsem ale z toho zas až tak nadšený nebyl, děj postrádal spád, působil krkolomně a celkově dost obyčejně, druhá polovina ovšem začala tasit silné trumfy, vývoj už nebyl ani trochu předvídatelný, došlo i na nějaký ten slušný zvrat a finále se pak změnilo i v docela emoční drámo, které mně skutečně oslovilo. Postavy jinak vesměs díky nevýraznosti patřily spíš ke slabinám filmu, na druhou stranu je ale dost zachraňuje přítomné obsazení, na čele s působivým výkonem Michaela Keatona, kterého ovšem krom ztvárnění ústřední role musím ocenit ještě víc za režijní zpracování dané látky, kterou zvládl ozdobit působivou atmosférou a osobitým poutavým stylem, který mě vážně zaujal. Překvapila mě ale i chvílemi poměrně velká nekompromisnost a v závěru zmiňované funkční emoce, takže za mě se zkrátka jedná o opravdu nevšední podívanou, která určitě tedy neosloví široké spektrum obecenstva, ale kdo má rád pomalejší, stylové a promyšlené snímky, tak ten spokojen s Aristotelovým pádem jistě bude. Velice silné 3*!

Priemerné krimi, zahrané dobre, dejom pútavé tak akurát, nerozhodí, ani nenapne psychicky ani gastrálne a neprekvapí ani výkrutom, ktorý chystá. Je tu ale vážne posolstvo, že žiaľ, nedá sa nič robiť, keď chceš byť nájomným vrahom, nemôžeš byť dement. Ako dement sa môžeš stať maximálneamerickým prezidentom.

Príbeh obstarožného hitmana, ktorý sa poberá do dôchodku, ale predtým ešte rieši nevšednú rodinnú "záležitosť". Podarený výkonMichaela Keatona, ktorý tu zaslúžene hviezdi - ten svoj "odchod" zahral bravúrne. Výborný premyslený scénár s trochu predvídateľným záverom, ale určite neurazí. Mohlo to byť viac dynamickejšie, ale v tomto veku už na to má právo.