Architekt odpadu (2007)

Dokument Architekt odpadu v sobě nese vynikající myšlenku –stavbu domů z už použitých zdrojů, které jsou zadarmo a stavba je tak velmi levná.Navíc je to díky zkušenému architektovi Michaelu Reynoldsovi překvapivě funkční. Samotné provedení staveb ve mně ale vyvolává několik otázek. Například, jestli není zdraví škodlivé žít mezi stěnami ze starých pneumatik a z plechovek. Jako dobré tepelné izolaci jim věřím, ale nejsem si jistý, jestli neovlivňují negativně zdraví obyvatel výsledného domu. Jsem rád za každou alternativu k běžnému životu a někdo tomu možná dá přednost před hypotékou. Já to nejsem, i když si z toho beru pozitivní myšlenky a v budoucnu nějaké použité materiály znovu využiji a něco z nich doma vyrobíme. Těším se na experimentování. :-) Bohužel samotný dokument je slabší. Zhruba polovina je jen o boji s byrokratickými překážkami a běhání od politika k politikovi se snahou o změnu zákonů. Tady chápu obě strany, Reynoldse i jeho odpůrce. Co se týká stavby domů a pozemků, nějaká regulace být musí. Jinak by si každý stavěl, kde chce a co chce, což by nefungovalo. Nicméně je jí zbytečně moc. Nové a dobré nápady je pak téměř nemožné prosadit. Každopádně tohle dohadování s politiky je nudné a dovedl bych si představit lepší náplň dokumentu. Pro zájemce existuje i česká „verze“ – Zeměloď pluje. Jde o krátký dokument o stavbě jedné jeho budovy u nás.(70%)

Dokument o duchem svobodném podivínovi žijícím v Novém Mexiku v USA který staví desítky let domy z odpadu.Expert na stavby z plechovek od piva,znalec staveb zdí z pneumatik a zároveň odborník na život v extrému žijící odděleně od té ubíjející konzumní společnosti.Líbí se mi že lidé žijící tímto stylem života neplýtvají ničím,žádným vzácným zdrojem planety.Pro normálního člověka je hřích když rozbije mobil za 10 tisíc, ale pro tyto lidi by byl hřích splachovat pitnou vodou.Jak říká tento architekt odpadu Michael Reynolds je lepší když si pár lidí koupí společně pozemek,postaví na něm soběstačné nezávislé domy které nejsou zatížené žádnými účty ani hypotékou tedy podle mně jsou to zcela SVOBODNÉ stavby.Když Michaela přitlačili úředníci z územního plánování svou byrokracií ke zdi tak musel překopat celý svůj stavebnický systém aby vyhověl nařízením a zákazům.Díky tomu přišel o tisíce dolarů a přes sedm let mu trvalo než mohl zase naplno dělat to co ho baví a čemu rozumí víc než ostatní.Když nabídne své služby lidem v Indii kterým zničilo zemětřesení jejich obydlí tak jsou obyvatelé nadšení jako děti v cukrárně.Svým uměním stavět z odpadu vlastně dokazuje Michael Reynolds že i u staveb nejde jen o vzhled,ale především o vnitřní krásu a harmonii.

"Snažím se zachránit si zadek a to je mocná síla." V době, kdy se svět potýká s nedostatkem energie a doufá, že se neutopí v haldě odpadků, přichází Michael Reynolds s návrhem energeticky soběstačného levného bydlení vytvořeného z lehce dostupného odpadu. Místo toho, aby mu byl okamžitě udělen grant, medaile za zásluhy a poplácání po ramenou, přichází na řadu spolehlivě zkostnatělý úřední šiml s razítkem, který si užívá své důležitosti. Mně se líbilo zejména to, že Reynolds není žádným postávačem u rýsovacího prkna, nýbrž člověkem, který rychle vymyslí řešení problému, oblékne si pracovní rukavice a jde se patlat v betonu. Jsem zaujat myšlenkou na stavbu domu, ve kterém je v zimě teplo, v létě chládek a krb v místnosti stojí jenom pro ozdobu. Obávám se však, že můj nepříliš tvůrčí mozek nepochopil použitý princip technického řešení.

jednou větou vizionářský film o vizionářích s realizovatelnými vizemi... a když si uvědomíme, že na počátku všeho byla je a bude vize, tak tohle vše dohromady je opravdu silotvorné... nejde jen o osobu Michaela, o to, zda z něj někdo dělá něco více nebo méně... podstatné je, že ten člověk léta a léta něco dělá... a dělá to sakra dobře... šlo ale i o sílu filmu samotného... provokuje ...vytváří chuť něco dělat... jinak než káže pitomej systém, který každému z nás leze krkem, protože oficiálně jsme "na svobodě", ale ve skutečnosti žijeme v pěkně tvrdé base, která si v ničem nezadá s peklem téměř absolutní nesvobody... kontrola, kontrola a zase kontrola... vymezené území, diktát co budu jíst, co si budu oblékat, jak myslet... jsme ještě schopni sehnat něco nejedovatého k jídlu? můžeme nějak najít věci na sebe, na kterých není krev nebo svinstvo nebo, ani nevíme co všechno tam může být... a svobodně myslet? ... každý den naše hlavy schytávají informační balast, který nechceme... systému chce nemyslící tvory... utahat nás k smrti, abychom už prostě nechtěli myslet... líbila se mi část o souboji s byrokracií... prorazit průkopnickou cestu na svobodu... i když tentokrát ještě vyhrají systémoví pomatenci... bože... a pak ten střih a práce ve zničené zóně s lidmi nezatíženými starostí, co si kdo pomyslí, ale co dělá... nádšení... a další kontrast a zase a znovu manipulace strachem... a paralýza... a další nekonečná dřina a snaha... a vítězství... zkoušejme to a zachovejme si svobodu selhat, abychom mohli vymyslet něco lepšího... tak... takhle mě to vzalo... super...

Dlouho jsem Michaela Reynoldse považovala za samouka a spíš exhibicionistu. Až z tohohle filmu jsem zjistila, že architekturu fakt vystudoval a že je to spíš filosof a prostě osobnost. Inspirativní film - až na tu míň zajímavou polovinu, která dokumentuje Reynoldsův několikaletý boj za zákon, který by povoloval stavbu experimentálních domů.„Architecture ... had nothing to do with the planet, barely had anything to do with people and what they needed. ... The profession of architecture is nowhere near addressing the issues that we're faced with. They have the opportunity to really guide us and take us to where we need to go and they're not, they're taking us where we don't need to go.“