Archa neviňátek (1993)

Scott Glenn skvele zahral vedľajšiu rolu v kultovke Mlčanie jahniat, kde ako šéf FBI kryl chrbát začínajúcej/budúcej agentke FBI Clarice Starlingovej (samozrejme báječná Jodie Fosterová) pátrajúcej po beštiálnom sériovom vrahovi. Zjavne sa mu málilo a tak sa o dva roky neskôr zjavil už v ústrednej úlohe trileru, v ktorom ako agent FBI pátra po beštiálnom sériovom vrahovi. Kuriózne je, že tu na mňa pôsobil mladším dojmom, než v Mlčaní jahniat. Archa neviniatok je také polobéčko. Snaživý triler na hranici plnohodnotného kinotrileru a televízneho béčka. Miestami veľmi dobré, možno azda až mrazivé (hoc samozrejme ani zďaleka nie až tak, ako Mlčanie jahniat), inokedy priemerné a ešte slabšie (neznesiteľný Zitto Kazann ako záporák, zúfalo zrežírované WTF akčné finále – hoc na druhej strane ako vraví choze, v akom inom filme uvidíte v Utahu padať zo skaly loď?). Mimoriadne zvláštne na mňa pôsobila prítomnosť chlapca, ktorý je snáď ešte väčší expert na narušených jedincov než jeho otec; priznám sa, že doteraz netuším, či je to absolútne blbý, alebo absolútne geniálny nápad. Navyše onen mladistvý je dokonca syn hlavného hrdinu, ktorý ho so sebou všade vláči, čo mi pravdupovediac pripadalo už až ako jemne zvrátené a choré, ako keby scenáristi nevedeli čo originálne vymyslieť, akoby tu už všetko bolo a tak to vyhrotili až do takejto miery. Veľa tomu každopádne určite dáva sympaťák Glenn, pričom v podporných rolách môžete zahliadnuť pár začínajúcich tvárí (Eckhart, Sorbo). Atmosféru to má, pamätám si, že v dobách vzniku film nikoho nezajímal, u nás v deväťdesiatkach šiel ak sa nemýlim samozrejme priamo na video, ale s odstupom desaťročí je to solídne remeslo za slušné 3*.

Jak vytrhnout oběti žebírko a Jak dostat tatínka do výslužby. Vyšetřovatel FBI Luboš a jeho přemoudřelý synek Vašek se do skal dostanou až ke konci, předtím jdou po stopách nábožensky motivovaného vraha v sandálech. A na rozdíl od Poledňákové jim to maminka toleruje! Scénář protkaný stupiditou, do půl pasu často svlečený Glenn (není se co divit, když se pospávající maminka chopila koše s prádlem až v závěru) a poněkud patologický vztah otce se školou povinným agentem. Asi nejsem sám, komu ten spratek s přístupem do databáze úřadu a složek případů pil krev, ale táta režisér si to Sám doma v Utahu takhle prostě vysnil. Doufám, že se Mordecai Boha zeptal, jestli vzít i tchoře..

Filmy s náboženskou / biblickou tématikou sice často nevyhledávám, ale občas se mezi nimi urodí i několik opravdu pozoruhodných filmů (viz třeba SEDM). Tento kousek mnozí tak trochu přirovnávají k Mlčení jehňátek – ovšem oba filmy toho popravdě moc společného nemají. Nicméně samotná tvůrčí myšlenka nebyla vůbec špatná, což byl taky hlavní důvod, proč jsem se na Archu neviňátek hodlal podívat.

Postavení Noemovy archy náboženským fanatikem a psychopatickým zabijákem v jedné osobě, neznělo vůbec zle. Herec Zitto Kazann se ho ujal opravdu velmi dobře a byl jasně tím nejlepším, co nám tento film nabídl. Jenže jak se říká „alfou a omegou“ tohoto filmu byl jeho hlavní dětský hrdina, který byl chytřejší, než je fotřík, policie a celá slavná FBI dohromady. Zatímco vrah moc prostoru nedostal, ON byl na obrazovce pořád, dokázal si dát dohromady spojitosti, že i Columbo, Monk či Jessica Fletcherová by zezelenali závistí a nakonec si toho vraha skutečně i sám našel. To už bylo dost na pováženou, logika dostávala často pořádně na frak, ale i přesto si dokázal film udržet jakžtakž slušnou (průměrnou) úroveň. Tedy alespoň v mých očích.

Místy tu totiž dokázal režisér James Glickenhaus vytvořit vskutku zajímavou atmosféru – hlavně tedy ve chvílích kdy úřadoval Mordecai Booth a „sbíral“ své nové přírůstky do Archy.

Synek agenta FBI pomáhá svému otci chytit pravého sériového vraha, i když už byl za ty zločiny popraven odsouzený člověk. Tajemný krimi příběh s biblickou tématikou bohužel nepřinášející své žánrové očekávání. Zřejmě vlivem hlavní dětské postavy nepřináší žádnou děsivost. Jeho charakter je v rámci jeho činů dosti přehnaný, čímž kazí celkový výsledný dojem. Jeho chytrost, odhodlání a fakt, že nic není překážkou ve zdolávání svých cílů by mohla závidět celá FBI dohromady. Příběh jako takový ale není špatný. Dokonce v rámci tématu i striktně zásadový, avšak přece jen se měl scénárista držet jistých mezí. Sice ve své podstatě zábavný, ale zcela průměrný thriller bez bázně a hany plně uspokojit.

To jako rejžák tohohle paskvilu neměl ani tolik cti v těle, aby nechal toho kluka hned na začátku na té klávesnici alespoň předstírat rychlopsaní? Kluk čte jak blesk, ale prsty sotva hne z prostředního řádku. To si vážně režisér myslel, že divák je pitomec? Později tam dokonce píše i čísla. No takových vyslovených blbin je tu nahnojeno více. Zhruba desetiletý smrad tu dává na prdel všem agentům FBI, a dělá z nich neschopné kašpárky. Hlavně že on našel na jednom stupni západní délky to, co potřeboval v USA. Dobrá zde asi jen špatný překlad zeměpisných souřadnic. Ale třikrát? Přesto, jak to zpočátku vypadalo dobře, se to pak celé zvrhne v děsivě nudnou podívanou. Zase jako plus nutno připočítat, že jsem usnul jen jednou. A to prospané jsem vrátil. Takže to je konec pohádky, a hodnocení dávám to nejnižší.