Anténa (2007)

FILMOVÝ SCI-FI MARATON 2023– země č. 38:ARGENTINA:Anténaje filmem, pri kterém plně chápu naprostá nadšení vyplývající zejména z formální stránky, ale i přísnou kritiku z prakticky stejného důvodu napodobování 80 let starého filmového stylu s důrazem na formu. Zpočátku jsem právě přijímal tuhle černobílou a většinou i němou podívanou rozpačitěji, coby pouhou vizuální hru a experiment, na jaký je zvolená stopáž přes všechny klady trochu dlouhá (a ke konci jsem to místy začínal pociťovať také). Jenže vedle úžasných hrátek s vizuálem včetně řady nápaditých montáží a poutavě nasvícených záběrů s jedinečnou atmosférou musím vyzdvihnout jednu věc – totiž hned dva z nejzákladnějších technických aspektů klasického němého filmu, k němuž se Esteban Sapir stylově vrací, zde dostávají v rámci příběhu hlubší smysl: Většina postav není slyšet, protože ve vykreslené totalitní společnosti zůstali všichni lidé bez hlasu (výjimkou pro možnost slyšet lidský hlas zůstává gramofonová deska). A pokud jde o psané titulky místo mluvených dialogů, ty vypouští postavy ve světě ovládaném televizí přímo do obrazu (a že jsou často vizuálně rovněž nápadité!). I tento aspekt originálního propojení poetiky němého filmu s obsahem u mě rozhodl o 4. hvězdičce, stejně jako to, že zmíněný svět se zajímavou ukázkou jeho fungování mě spolu s napínavým dějem rozpoutaného honu na chlapce s lidským hlasem i oným vizuálem dokázal plně vtáhnout do sledování. Uprostřed tísně z totalitní společnosti jsem zaznemanel rovněž myšlenku, pěkným rčením vyjadřujícím naději.„Stále se můžeme zachránit. Sebrali nám naše hlasy... ale stále ještě máme slova.“[75%]

Vizuálně je to velmi zajímavé, dokonce bych se nebál použít slovo nádherné. Opravdu, všechno to experimentování a práci s obrazem jsem si užíval. Jenže problém je v tom, že ten film je jenom poctou němým filmům, konkrétně němým fantasy/sci-fi a vyšší ambice už nemá. On by to sám o sobě problém nebyl, pocta určitému filmovému období či žánru nemusí mít žádné hluboké myšlenky, jenže Anténa sice pár věcmi připomene němé filmy, ale celkově se až moc utápí ve svojí formě a v tom, že chce působit strašně artově. Tím se z toho jakási pocta vytratila a zbyl z toho jenom velmi zajímavý, byť nudný experiment bez nějakého většího účelu. Kvůli tomu víc jak 3* dát prostě nemohu.

V nejmenováné době, v jednom nejmenovaném městě, ztratili obyvatelé schopnost mluvit – ztratili hlas. Celé město, které vlastní Mr. TV, se dorozumívá pomocí slov, které však nejdou z úst, ale plují vzduchem.
Nádherný, mistrně udělaný film, který vzdává holt nejen německé avantgardě, ale i Georgi Méliésovi či filmu Fritze Langa Metropolis. Jde o ponuře naivní retro sci-fi, které odráží problémy dnešního světa., ať již jde o neschopnost komunikace či pohlcení prázdnem.

Vizuální pecka, kde najdete téměř vše. Sci-fi i horor, pohádku i drama. Ale asi největší věc na tomto díle je výsměch celé této konzumní společnosti. Režisér zde rozehrává hru, ze které může být právě těmto „konzumentům“ dosti nevolno, a mělo by. Jenže ONI se v tomto snímku nenajdou. Tento film je zároveň pocta černobílým sci - fi snímkům. Ano i Chaplinova „Moderní doba“ byla kdysi sci - fi . Znalec jich objeví pochopitelně více, než asi nejslavnější dílo světové kinematografie „Metropolis“. Trošku mne zamrzel závěr, zbytečně protažený (scény se slovy) a trošku podbízivý a teatrální. Že by to byl úmysl? Přes toto i pár drobných chybek film vřele doporučuji. I já si na něj v budoucnu udělám znovu čas. A rád.
20131103 9043/9512

?....! Zaujímavá vizuálna štylizácia plná originálnych nápadov sprevádzaná viac menej tuctovým dejom. To je ale súčasť rafinovanej hry. Ak by presne takto film natočil Gondry, asi by sme boli mierne sklamaní, ale keďže sa jedná o malú snímku a jej nízkorozpočtovosť sa snaží režisér neustále zakrývať onou štylizáciou, budeme vo výsledku štedrejší. Dalo by sa povedať, že film by pri troche šťastia mohlo získať podobnú publicitu, ako The Artist, ale pokiaľ sa režisér dozvie, že je jeho film známy aj v strednej Európe a bol odvysielaný v našej tv, určite bude šťastím bez seba. Okrem evidentných narážok na slávne scifárne z dôb nedávnych aj tých najdávnejších, alebo na nemecký expresionizmus (atď), mi Anténa občas pripomenula svojou hravosťou aj filmy Jacquesa Tatiho a občas sa obtiera aj o vizuál španielskeho hororu.