Animales Humanos (2021)

Mladý manželský pár Fabiola a Roy s dcerkou Terezou se extrémně bojí sousedovic psa, sousedé Chava a Anahí považují svého psa Jaggera za své dítě a nade vše ho milují, když Jagger jednoho dne pokouše malou Terezu, zařídí její rodiče aby byl pes utracen, Chava a Anahí jsou smrtí svého milovaného mazlíčka zdrceni, postupně však začnou plánovat pomstu. Ničím nevyčnívající horor s několika solidnímí scénami (utracení psa) tuto scénu doporučuji přeskočit všem pejskařům.

Ok o tomto filmu mám v plánu se hodně rozepsat takže tento film je pro mě milé překvapí. Sice se tento film rozjede od 40 minut a těch 40 minut se tam skoro nic neděje ale zas tento film má fakt velmi slušnou atmosféru a napětí. Jediné co nechápu jsou ti dva vrazi, ta holka je docela dost chytrá ale ten týpek je blbej jak hovado! To snad ani není možné! Ale alespoň ten konec je skvělý a musím říct že jsem ho nečekal. A taky musím pochválit to že to je konečně horor kde záporaci vyhrajou. A je mi líto toho psa. Příběh je velmi dobrý, postavy jsou ovšem fakt blbé a nesympatické! Hlavně ta malá holka která mě srala celý film a to co se jí stalo si podle mě zasloužila. Hudba je výborná, atmosféra tu je solidní, napětí je zde velmi časté, vraždy jsou dobře a kreativně udělané, lokace jsou zajímavé a kamera filmu je velmi dobrá. Za mě 7/10.

Nesedělo mě pár nesmyslů /jsem nějaký ekoterorista na odpočinku, mám falešný jméno, ale bratříčkuju se se sousedy?; velký bratr se domákne, že něco se sousedy není v pořádku, nemůže se dovolat, pak telefon při rozhovoru vypadne a on nic neudělá?; to byla nějaká samota, kde jsou tři domy, jinak by to jejich řvaní někdo určitě nabonzoval, atd./, ale jinak ok. Tomu, aby i cvičený pes nezaútočil na malé dítě nebo dospělého, které vezme kámen a napřáhne na něj, zabránit nejde. Malé dítě k němu nemá co lézt. Pominu, že psa chovali dva cvoci, ale i zde je potřeba zajistit, aby zvíře mělo bezpečný prostor. A to jak pro sebe, tak vůči okolí. Klady: na závěr uvidíme krmení nové fenečky, dokonce ekologická masová konzervička byla. Závěr: padesát na padesát.

Předesílám, že nejsem zcela objektivní, protože nemám rád psy. A stejnou měrou mi lezou na nervy jejich majitelé. Nakopl bych každýho štěkajícího šmejda, kterej se mi ometá kolem nohou, zatímco držím v náručí své vyděšené dítě a jsem přitom nucen poslouchat majitele blábolit něco o tom, jak je jeho miláček hodnej a že nikomu neublíží. Nejsem povinen snášet očuchávání kdejakýho slinty bez vodítka, poslouchat zuřivý štěkot zpoza plotu jen proto, že mám tu drzost kolem něj projít, případně se vyhejbat hovnům v trávě, který tam nějakej prasáckej majitel "zapomněl" uklidit. A když si nějakej zakomplexovanej debil pořídí vražednýho čokla, kterýho ani nezvládá a ohrožuje tím svý okolí, pak by v sebeobraně měl mít člověk právo použít zbraň na oba. Na druhou stranu - štěňátka mi zas tolik nevadí. Ovšem jejich hlavním problémem je, že štěňátky nezůstanou. --- Takže to by bylo něco málo o mém vztahu ke psům. A teď něco k filmu - nebylo to špatný, docela se mi to líbilo.

Když sousedé mezi sebou nemají ploty, dřív, nebo později nějaké začnou růst v ohleduplnosti a komunikaci.. Zatímco expozice dvou i čtyřnohých postav má za úkol diváka rozpoltit v otázce sympatií, následující ticho před bouří přinese stejné napětí, jako když se Zdeněk Srstka snažil v televizi nabídnout dlouhosrstého jezevčíka Haryka. Od čepele v koleni to i kvůli explicitnímu násilí lehce šlápne na plyn naléhavosti a pak přijde čas finále, které je dílem nestandardní a dílem přihlouplé. Když si projdu celé golfové hřiště s celkem dobrým výsledkem jeden úder pod par, nehledám 19. jamku..