Allan Quatermain a Ztracené Město Zlata (1986)

Je to béčková „sračka“? Objektivně vzato ano. Ale v dnešní době, kdy je čistokrevných dobrodružných filmů jako šafránu, se nad tou vší naivitou a amatérismem dá přimhouřit oko. Pokud vypnete mozek a nostalgicky vzpomínáte na osmdesátkové videokazety, přežijete to. Oproti jedničce jde však o kvalitativní sešup do hluboké propasti.

Vkus diváků se musel velice rychle změnit, protože tohle pokračování dobrodružstvíAllana Quatermainaje úplně stejné jako první díl, jen má horší reputaci. Včetně nominace na Zlatou malinu pro Sharon Stone a zaříznutí šance na třetí díl (plánovala se adaptace románuShe and Allan, což by bývalo bylo fajn, protože je to crossover dvou nejslavnějších sérií H. Ridera Haggarda). Legračního Herberta Loma z prvního dílu nahradila tehdy velmi populární Cassandra Peterson (známá jakoElvira) a Quatermainova bratra si zahrál tehdejší partner Chamberlaina Martin Rabbett, takže pro každého je tu něco.

Protože “Doly” byly evidentní kulervoucí hit, bylo nutné natočit o rok později (!?) pokračování. Minule to byla tragédie (sotva dvě hvězdičky), takže i přesto že se přidalDarth Vader,nelze objektivně čekat zázrak. Upřímně otázkou spíš jen je, jestli je to horší než minule nebo ne. Bohužel je. Triky jsou doslova otřesné. Vše co mě štvalo minule zůstalo, jediné co ubylo (respektive zcela zmizelo) byla “velkolepá akce” (př.útok armády), co minule rozptylovala pozornost nad otravností děje.

Jestliže první díl je roztomile naivní, tento je naivně hloupý. Hodinu trvá, než se dostanou do zlatého města, přičemž se jim vlastně nic moc extra nestane, a ve zlatém městě člověk nechápe, proč si tam vlastně toho frajera pustili, když ho teď chtějí vyhnat, a proč ten brácha tam nic neudělal, a z čeho všichni ti lidé vlastně žijí atd., atd. Někde mi přijde, že chybějí scény (třeba, jak se ti zlí dostali ven z města?) a samotná přetahovaná v bílých řízách oděných div ne andělů s domorodci je natolik směšná, až škoda mluvit. A Quatermain zde jen použije statickou elektřinu k roztavení zlata, jinak se moc nepředvede. Sharon tady vypadá pěkně buclatě a jejím úkolem je údivem poulit oči nebo trvat na svatbě. Jo, a ta zadní projekce a gumové potvory, to fakt nemohlo fungovat už ani koncem 80. let.

Sympatický dobrodruhRichard Chamberlaina krásná archeoložkaSharon Stonejsou zpět. Cílem jejich druhé dobrodružné výpravy je bájné Ztracené Město zlata, kde končí stopa po záhadně zmizelém bratrovi dobrodruha. Dvojka si bere četnou inspiraci zIndiana Jonese a Chrámu zkázy. Je zde fanatický vůdce (Henry Silva), který zotročuje lidi, a na rázu filmu je citelně znát, že se evidentně vzhlédl v mnohem slavnějším dobrodruhovi ze Spielbergovy stáje. 80tky však dokázaly dát dobrodružnému žánru jistý punc, který je vtisknut i Allainu Quatermainovi. Ten měl jen smůlu na méně zručnější režiséry a štědřejší rozpočet. Z dnešního pohledu je triková oblast velmi slabá a naivní. Herci tak bojují hlavně s okatou zadní projekcí v pasáži sjíždění podzemní řeky a lacinou animací kousavých nestvůr a netopýrů. Velkým rozpočtem ani nehýří pasáže z onoho proklamovaného Ztraceného Města. Naštěstí je kam směřovat pohledy a to konkrétně do dekoltůCassandry Petersona Aileen Marson. A stranou nezůstane ani Sharon Stone, která diváctvu o šest let později vZákladním instinktuukázala, jak si v kožených kalhotách, zde vytrvale nošených, vypěstovala vaginální konsternaci policejního týmu přehozením nohou. I v akční oblasti jsou realizační nedodělky - při závěrečném skoku do chrámu jistí hlavního hrdinu nepřehlédnutelné lano. RežisérGary Nelsonse tedy spíše nevyznamenal. Protřelý scenáristaGene Quintanoi napodruhé stvořil poměrně zábavný scénář, kterým zdatně provokuje publikum nakloněnéIndianu Jonesovi. I ošlehanému Richardu Chamberlanovi to v klobouku svědčí. Chybějící rozpočet zaletoval svým charismatem, Stone přidala svůj pověstný sexappeal, hudební skladatelMichael Linndodal chytlavý hudební motiv a na světě je sice nikterak režijně vybroušené a vypilované dobrodružství, co ale diváka zabaví. A dobrodružných filmů není nikdy dost.7/10