Billie zpívá blues (1972)

Na tento film mám silnou vzpomínku z puberty. Viděl jsem ho poprvé ještě v době, kdy byl u nás uváděn pod názvem „Billie zpívá blues“, a tehdy na mě hluboce zapůsobil. Moje maminka ten film milovala – pro její generaci byl něčím víc než jen biografií zpěvačky, byl to příběh o síle, bolesti a něze ženy, která se snažila přežít svět, jenž jí nerozuměl. Dabing, v němž Dianu Ross namluvila Soňa Dvořáková, měl mimořádné kouzlo – dodával postavě Billie melancholii a křehkost. Po roce 1989 už film v české televizi nikdy nebyl uveden, což je velká škoda, protože dnes ho lze najít jen v původním znění s českými titulky. V originále má film ještě větší sílu, i když je často těžké rozumět všem slovům – dialekt a jazzový slang 30. let dělají své. Ale i tak zůstává „Lady Sings the Blues“ jedním z těch snímků, které se člověku vryjí pod kůži – nejen kvůli hudbě, ale i kvůli tomu, jak upřímně ukazuje křehkost a sílu v jedné jediné ženě.

Od S.J. Furieho som po dvoch filmoch s Cliffom Richardom a po Grošákovi s Marlonom Brandom neočakával žiaden zázrak. A zázrak sa taktiež nekonal. Môj rezervovaný vzťah k jazzu spôsobil, že som vedel len to, že nejaká Billie Holiday existovala a bola slávna. Diana Ross je už iná káva. Tú som sledoval od jej začiatkov v Supremes. A tak celé moje štvorkové hodnotenie je vyjadrení môjho obdivu k tomu, ako úžasne dokázala stvárniť takú komplikovanú bytosť akou Billie Holiday nepochybne bola. A ako geniálne dokázala prespievať jej skladby. Vôbec ma nezaujíma, ako sa film odchýlil od biografie. Ja som sledoval a hodnotil film a všetko ostatné mi môže byť ukradnuté.

Som priam nadšená z hereckého výkonu Diany Rossovej v tomto filme. Veľmi prirodzený a profesionálny výkon. Pravdepodobne sa Diana vedela s Billie v mnohých veciach stotožniť, kedže si prežila niečo podobné. Každopádne je to príjemná oddychovka, ktorá vás vtiahne do sveta starého amerického jazzu, o ktorom zistíte, že má aj temné stránky. Trefne zobrazený život Billie Holiday, ktorý bol poznačený veľkými pádmi i ohromnými úspechmi. 4*

Soudě podle tohoto filmu život Billie Holiday nebyl nijak pestrý. Buď zpívala a byla zfetovaná, nebo nezpívala a byla zfetovaná. Její život byl ale velmi, velmi pestrý. Její rodiče byli ještě děti (jak napsala sama Billie), když jí matka porodila. Otec je brzy opustil a Billie se svou matkou vyrůstala v chudobě. V jedenácti letech byla znásilněna. Se svojí matkou se z Baltimoru přestěhovala do New Yorku a tam pracovala nejdříve jako služka, později jako prostitutka. V této fázi "Billie zpívá blues" začíná, ale o dřívějším životě ani zmínky. Dost jinak je uveden i Louis McKay, její láska, který byl násilník a pracoval pro mafii. Nedozvíme se o jejím bisexuálním životě a ani o jejím koncertování v Evropě. Stejně tak není ve filmu zmíněno její manželství. Ani o posledních letech jejího života není ve snímku vidu ani slechu. Jako životopisný film to tedy rozhodně neberte. Ostatním postavám ve filmu není poskytnut prostor pro rozvoj, ale co se herců týče, jsou v rámci toho, co scénář dovoluje, docela dobří. 50%

Diana Ross hraje Billie Holiday, černošskou jazzovou ikonu, ženu, která musela zpívat, aby žila. Která vyrostla v totální bídě, byla využívaná a zneužívaná, prostituovala, nechala se mlátit, brala drogy, pila, bláznila, zažila vzestupy a pády a to jen proto, aby svět věděl, jaké to je být černou a čím jí je blues. Nezapomenu na Dianu Ross ve svírací kazajce v omyvatelném boxu, na její podlité oči a vůbec na to, s jakou pokorou tu nelehkou roli zahrála a hlavně zazpívala..