Grošák (1966)

Solidní western, výborný Marlon Brando i padouch Chuy, asi nejvíc mi vadilo to přejmenování filmu, apaloosa totiž není grošák, ale plemeno koně. No, škoda, že se nedávají procenta, dal bych 70 %, ale takto jsem se musel rozhodnout jestli tři nebo čtyři hvězdičky a na čtyři se mi to přece jen nezdálo.

Grošák je trochu netypický western. Předně k tomu, co je typické. Jeden hrdina, banda chumajů, kteří potřebují dostat na pr.el a krásná žena v jejich spárech. To vše skýtá děj, v němž je ale hlavní hrdina řádně bit. Vlastně dostává přes hubu tak často, že jsem si až říkal, kdy už přijde jeho chvilka. Ta nakonec přijde, typicky, na konci. Marlon Brando nedostal šanci zase až tak zazářit. A přestože se film opírá o kameru, která si hraje s detaily tváří a snaží se vytvářet nějaké napětí, scénář mi zrovna nepřišel extra originální a zajímavý.

Viděno znovu po mnoha letech v tv, jako malý kluk jsem na to chodil stále znovu do kina, když zrovna nedávali Vinetoua. Z dnešního pohledu velmi nudný a trapný snímek, kdy se naivní Mateo vydá do Mexika sám mezi bandity a hraje na velkého hrdinu se spoustou silných řeči, přitom je naprostý gringo. Jedině co oceňuji jsou pěkné záběry na přírodu.

Marlon Brando zcela určitě nepatří mezi legendy westernů a osobně jej s tímto žánrem vůbec spjatého nemám, o to větší překvapení pro mě byl tento film, ve kterém je hlavním protagonistou právě on. Film jsem viděl na blu-rayi s českými titulky a musím na to upozornit, protože Brando hodně "mumlá" a ostatní mluví tou špangličtinou, takže jsem měl hodně často problémy porozumět tomu, co se tam zrovna říká (výjimkou byla snad jen Anjanette Comer, která artikulovala jak profesorka angličtiny). Paradoxně jsem si ale tuhle špangličtinu hodně oblíbil, takže jsem hltal každý dialog jak prvňáček. Film jako takový zcela určitě vybočuje ze stereotypu, ale v dobrém slova smyslu. John Saxon byl skvělý záporák a Fernández (klasicky s gigantickým sombrérem), Montoya (pravděpodobně jeho poslední film) a Silvera jsou již tradičně zábavní sekundáři a všichni mě bavili kdykoliv se objevili na scéně. Když k tomu všemu přičtu dvě krásné dámy, napjatou atmosféru téměř po celou dobu stopáže, a troll-komentáře lidí jako Tommassi - tak dostanu krásných 85%

Škoda že ničím pozoruhodný / osobitý obsah "Grošáka" zůstal daleko pozadu za formou blízkou italowesternům. Falické ostruhy řinčí, jako by vyzváněly hranu, zkušený a ceněný Russell Metty (pracoval mimo jiné pro Wellese a Sirka ) žene estetiku obrazu na hranu manýrismu : nasvícení interiérů jako by parodovalo de la Toura, velké detaily se zmocňují formátu, část obrazu svévolně zaclánějí předměty v popředí .... Kritici pohanili samoúčelnost toho všeho ; mě pobavila.