Afrika rodu ženského (2008)

Jak funguje mnohoženství. Připravily Z. Šimůnková a A. Majstorovičová. Život manželek v kmeni Tsamajů v jižní Etiopii, namibijských samoživitelek z evropského projektu Hliněný dům a tří generací ugandských křesťanek uvyklých polygamii v dokumentu z cyklu Příběhy z Afriky. Další díl cyklu dokumentárních filmů o životě běžných lidí a podobách rozvojové pomoci v Africe ukazuje rozporuplné postavení žen v afrických společnostech. Afrika rodu ženského nás nejdříve přivádí do horké jižní Etiopie. Země s více než sedmdesáti milióny obyvatel, periodicky mučená suchem a hladomory, je vlastí i šesti tisíců Tsamajů. Domorodý kmen žije tradičním způsobem života, ve kterém je běžnou praxí mnohoženství. Bézi Laybo patří mezi Tsamaji k bohatším - má stádo krav, ovce i kozy. Za kusy dobytka získal svoje dvě manželky, má s nimi zatím osm dětí. Arle a Alu se dělí o manžela i o práce kolem domácnosti, zvířat a pole. Lékařskou péči neznají, číst a psát neumějí. Nejbližší zdroj vody je odtud půl hodiny pěšky, ale když nenaprší, chodí se za vodou mnohem dál. Podíl na úspěšném zřízení vodních vrtů a pump mají v Etiopii také čeští hydrogeologové ze společnosti Aquatest. České projekty mapování podzemních vod tu začaly v osmdesátých letech a pokračují i v současnosti. Tsamajové o tom nic nevědí, jsou rádi, když prostě z pump teče voda. Když není voda, pochcípá dobytek, ženy zhubnou a děti umřou. To v Namibii, téměř dvoumilionové bývalé německé kolonii, voda teče z obecního kohoutku, stačí jen mít na ni peníze. Osamělým živitelkám pomáhá už deset let k bydlení německá nevládní organizace Solidarity Service International. K modelu polygamie patří i zmizení mužů z rodin, které založili, a naprostá ekonomická závislost dětí na matce. Projekt původně začal jako pracovní příležitost pro obě pohlaví, muži však odešli za prací jinam a zůstaly jen ženy. V projektu se Namibijky učí, jak z hlíny vyrobit cihly a z nich postavit celý dům. Za stavební práce dostávají malou mzdu a dotovaný domek zčásti splácí. Evropská komise přidala peníze na stavbu suchých záchodů v oblasti. Ty řeší hygienickou stránku bydlení i bezpečnost žen, které dřív chodily na záchod venku a byly přitom často napadeny. Postavení žen v namibijské společnosti zlepšila tak obyčejná věc, jako jsou toalety. V sedmadvacetimilionové Ugandě se už od dob britských kolonistů ví, že mít víc než jednu manželku je hřích. Mnohoženství je tu ale otázkou mužské prestiže - čím víc má muž žen a dětí, tím početnější a významnější je jeho klan. Polygamie napomáhá šíření HIV, urychluje populační explozi a znemožňuje zlepšení životní úrovně, především přístup ke vzdělání a ke zdravotní péči. Ale děje se po generace a je stále živá. Dělit se o manžela s jinou ženou by rozhodně nechtěla Elizabeth, vysokoškolská studentka z ugandské městské rodiny, která žije čtvrtým rokem v České republice. Má dvě matky, svou biologickou a druhou ženu svého otce. Její vlastní matka na změnu poměrů dávno rezignovala, svoje děti živí sama, ale nepřála by si, aby v polygamním manželství žily její dcery. Babička Elizabeth ten pocit zná, je z venkova, kde porodila jedenáct dětí a kde měl její muž manželek hned několik. Mladá dívka, její rodiče i prarodiče komentují svůj způsob života a zvažují význam polygamie pro rodinný život Afričanů. Dokumentární film Afrika rodu ženského je dílem scenáristky Zuzany Šimůnkové a režisérky Andrey Majstorovičové. Redakční spolupráce Petr Kopecký, kamera Vlastimil Hamerník, střih Krasimira Velitchkova, vedoucí produkce Helena Veselá, koordinátorka projektu Markéta Štinglová. Šestidílný cyklus hodinových dokumentů o příbězích rozvojové pomoci realizuje Česká televize za finanční podpory Evropské komise.