ACAB: Všichni policajti jsou parchanti (2012)

Policajti to nemají jednoduchý. Zvláště v Itálii jak koukám. Ale tyhle problémy, které jsou zobrazeny ve filmu jsou všude, nejen tam. Je to pohled pod pokličku policejního pořádkového útvaru, takže nic pro slabší. Má to hodně much, ucelený příběh tam ani moc není, spíše je to pohled do životů a trablů s nimi spojený i s prací. Některé postavy jsou ok, jiné už tolik ne. Každopádně je to zajímavý film, udělaný s patřičnou grácií. Je to zas něco jiného, což občas není na škodu.

Italské snímky mě začínají čím dál tím více bavit, proto jsem si ACAB musel hned pustit. Asi jsem čekal něco více, ale po technické stránce perfektní řemeslná práce. Ono očekávat nějakou nadstavbu by bylo možná až příliš. Normální lidé asi nemají nějakou jasnou předtuchu, jak to chodí po vyhrocených zápasech, kde se snaží oba tábory fanoušků na sebe vlítnout. No a film nám přibližuje ty zúčastněné, kteří mají za úkol stát mezi nimi a samotné davy uklidňovat. Jestli pořádkové jednotky v Itálii mají fakticky takovou ubohou výzbroj, tak mi je jich docela líto. Ono obušky jsou v pohodě do té chvíle, než protivníci vytasí různé nože či nedejbože střelné zbraně. To se toho pak moc nezmůže. Po stránce herecké velice podařené, jednotlivé osudy všech čtyř hlavních hrdinů dokázaly docela strhnout. Dojde i na vypjatější situace, kde se násilím nešetří, přesto nemůžu jít s hodnocením výše. Film se podařil, ale podle mě ani neměl šanci nějak zazářit. Za mě dávám 65 %

Ne-elitní jednotka. Sollimova filmová prvotina se mi popravdě líbila mnohem víc, než opěvovaná Suburra (a více mě přesvědčila o tom, že je vedle Padilhy (nebo Manna) opravdu asi nejvhodnější režisérskou volbou pro pokračování Sicaria). Mimo jiné i proto, že "netrpí" takovou artovostí - což platí zejména o perfektním rockově-ambientním soundtracku (některéMokadelicovy skladby v nejednu chvíli evokují Michaela McCanna). Zároveň zvládá pokrýt pěknou řádku propletených témat, přičemž si to v drtivé většině stopáže vystačí s podprahovým dusnem a nabídne tak nejeden působivý moment. Na druhou stranu musím přiznat, že některé scény na mě nezapůsobily úplně tak, jak by měly/bych chtěl (jmenovitě třeba ta šponovačka v samém závěru) - ale to bylo možná jen mým momentálním rozpoložením a na celkovém dojmu mi to nijak neubralo. Každopádně pokud Sollima natočil Soldada více ve stylu právě ACAB, než Suburry, budu o to radši (ale nechám se překvapit - a podotýkám, že seriálovou Gomoru jsem zatím neviděl, takže podle té nemůžu soudit). A jinak Favino naprosto výbornej (ostatní herci taky, ale on zvlášť)."Ceeelerino, figlio di puttana!"

Zkrátka asi film s poselstvím, které jsem neměl šanci pochopit. Italské politické situace jdou zcela mimo mě a přijde mi, že tenhle snímek byl určený primárně těm, kteří se s tamním režimem, tamními konflikty splodin z nižších vrstev s neohroženými strážci spravedlnosti potýkají dnes a denně a jsou jim oproti mně dobře známy. V souladu s výběrem 'Souvisejících' dole pod filmem to akčním nářezům jako je Serbuan Maut nebo Expendables ani trochu nedýchá na záda.

V Taliansku si už tiež uvedomujú, ako im tam ten multikulturalizmus krásne zlyhal, tak si aspoň natočili film, kde talianski cigáni bijú rumunských a albánskych cigánov. Každopádne má svoj prínos, je odrazom aktuálneho stavu, ktorý sa zdá bezvýchodiskový a mám pocit, že môže skončiť len občianskou, ak nie svetovou vojnou. Z tej thrillerovej stránky je film priemerný, myšlienkou je nadpriemerný.