ABBA: úspěch navzdory (2024)

ABBA bol a v mnohých ohľadoch ešte aj stále je fenoménom modernej hudby, aj keď dnes skôr už len v tom "oldies" ponímaní. Napriek tomu, že dokument má len 90 minút, tak zachytáva pomerne širokospektrálne celú históriu skupiny od jej vstupu na scénu v roku 1974, až po krízu a rozpad 1982. O súkromí členov skupiny a taktiež o ich problémoch v hudobnom biznise som doteraz toho veľa nevedel, skôr som poznal len ich hudobnú tvorbu, takže som bol vcelku prekvapený, aké to mala ABBA ťažké vôbec preraziť na hudobný trh a koľko prekážok sa pred nimi objavilo (či už doma vo Švédsku, v Británii alebo aj v USA). Takto nejako si predstavujem kvalitný dokument. 5*

Těšil jsem se na tento dokument, ale velké zklamání. Historie skupiny podrobně rozebrána cca mezi léty 1974 - 1979, hlavně konec je šíleně useknutý, vlastně se ani pořádně nedozvíme, že se ABBA rozpadla. Vůbec nic nevíme o dalších krocích a kariérách ani jednoho z hudebníků. Sice zazní pár písniček, ale toho povídání je tak strašně moc, až je to únavné. Fakt nečekaně nepříjemné překvapení, že mě tento dokument spíš naštval, než uspokojil. 
Hudba: Tom Howe & Steve Tait

Nebylo moc příjemné koukat od první vteřiny na to, jak všichni členové skupiny (včetně dámské části) stále hulí a všude chodí s cigaretami v ruce (taková malá ztráta naivních iluzí) - a pak povídají o tom jak je jim blbě a všechno je bolí... (proč asi?). Nedopatřením jsem stáhnul verzi s nějakým českým dabingem - uff, zdá se že "herci" z Ulice neměli co dělat, tak je zapojili? Tak si raději občas poslechnu těch pár pěkných písniček, co tu zůstaly... A kromě toho - všechno co "bylo" už není a neexistuje :) Příliš se šťourat v iluzorních představách minulých obrazů nás odvádí od toho, co opravdu je... a za vteřinu už nebude :)

I když dokument mapuje v podstatě jen 6-8 let tohoto švédského fenoménu, je to zajímavé. Věci popisuje reálně tak, jak zřejmě probíhali. Ne všude se stali populární, měli své obdivovatele i kritiky. Je tu spousta záběrů ze zákulisí, něco ze soukromí. Bylo vidět, jak je těžké dobývat svět z malého Švédska. S odstupem času se dá říci, že jejich melodické písně jsou legendární.

Jako dneska si vzpomínám, jak jsem prvně slyšel ABBU hrát v televizi. Byla to ovšem teleshopingová reklama nabízející jejich desky. A to se pohybujeme v 90. letech. Zeptal jsem se rodičů, co to zpívá a oni jen mávli rukou, že švédská kapela, která byla kdysi hodně slavná. První úryvky melodií mě ale tak chytly, že jsem si postupně postahoval jednu píseň za druhou a od té doby tuto skupinu miluju. Jejich hity jsou absolutně nadčasové. Možná, že kdyby svou kariéru se stejnými písněmi započali někdy o deset, dvanáct let později, měly by větší šanci uspět i v zemích, které byly zpočátku dost proti nim. Nakonec získat úspěch v USA nebylo snadné pro větší hvězdy, je to země, která ve své pýše trvá na domácích umělcích. Ale Britové mě překvapili. Faktem zůstává, že situace ohledně společenského politického vývoje v domácí zemi, Evropě či světě přetrvává. Tak nějak se očekává, že úspěšní umělci odsoudí nebo naopak k něčemu vyzvou. Jako by neměli právo na svůj názor. A známe to i z Česka. Někteří svůj názor vyslovili a protože nebyl v souladu s tím všeobecným, v podstatě byl zapomenut. Alespoň v něčem jsou si východ a západ, demokracie (kapitalismus) a socialismus (komunismus) podobní. Celkem pochopitelné je, že při takovém tempu muselo dojít k velké únavě a jisté podobě vyhoření. Víc mě ale překvapilo také to, jak moc se úspěšní umělci nemají moc šanci uživit vzhledem k vysokým daním (samozřejmě nevím, jak je to dnes), ale čím se asi živili poté, co nezpívali, že by jen z tantiémů? A tak mi v dokumentu chyběla už jen jedna věc, nepromluvili hlavní tehdejší aktéři.