1921 (2018)

Indický pokus o strašidelný duchársky horor s nefungujúcimi, občas až úsmevnými ľakačkami, pozérskymi hercami, digitálnymi gore efektami a pre bollywoodskú kinematografiu typickými všadeprítomnými otravnými hudobnými vsuvkami, aj vďaka ktorým bola stopáž prepálená na na indické pomery síce úplne bežných, no pre Európana neznesiteľných 144 minút.

Wa, tak nádherne tragické a desivé, naozaj neviem či si zaslúži tri alebo štyri hviezdy, alebo len jednu. Príbeh je hodne priesvitný, škoda, ale od začiatku som tušila záver, netušila, vedela, ale aj tak sa mi to páčilo. Má to v sebe tú nefalšovanú Indickú klasickú patetickosť, ktorú mám rada. Piesne tak smutné, že už len nad nimi by sa dali vyroniť potoky sĺz a čo potom nad nešťastným osudom zamilovaných. Herecký výkon Karana Kundru ma vôbec nepresvedčil, nebolo to to pravé. Zarine bola o poznanie lepšia, angličanov som sa snažila čo najviac prehliadať, šlo to...:-) Tento rok akoby sa v Indii vrece roztrhlo s temnými a desivými filmami, ale je to zmena, nie je to klasika, snaha o niečo nové a aspoň v Indii určite neokukané. Takže záver znie romantický horororíček, mne sa páčil. Ako varujú na začiatku filmu, nie je vhodný pre tehotné, predsa len ten duch vyskakujúci spoza rohov prípadne klavíra človeka trošku vyplaší :-)

Toto je vhodný materiál pre samoukov angličtiny so šialeným indickým prízvukom, ale ako horor bol strašidelnejší aj Milionár z chatrče. Pre priaznivcov cigánskej hudby tu je zas k dispozícii asi polhodiny uplakaného Inda. V tom prípade fakt horor.

Mno, námět není špatný, i když u té závěrečné scény v nemocnici mne napadlo, že se to mělo jmenovat Duchařský Romeo a Julie, a bylo by v tom všechno, jen mi to v té chvíli přišlo nechtěně vesele absurdní. Je to prostě takové bollywoodské - zpívá se co deset minut, všechny ty láskyplné písničky na pět not nahoru a dolů, naštěstí zde nikdo netancuje (dokonce ani duchové), a pan autor nám některé věci tají a tahá je z klobouku po hodině filmu jako králíky (takže se v podstatě může stát cokoliv), aby jako měl ty zvraty. Že to moc nedává logiku, na to se zvysoka kašle. (Třeba mně by přišlo divné, že najednou jsem v baráku sám, kam zmizela služebná?, kdo mi vaří a jím vůbec?, chodím na záchod?, takové myšlenky by mne v tu chvíli napadaly. Ale tak hlavně že hraju na klavír, že jo?). Ta jeho osudová láska se mi taky moc nelíbila, nohy jak pařezy, on zas tintítko, vypadali, nezlobte se na mne, jak Laurel a Hardy. A taky jedna ta holka se furt zaklíná Alláhem, druhá Ježíšem, a považte!, jsou to nejlepší kámošky! Multikulti agitka i v indickém dojáku. Jinak jako jo, má to být doják, je to cílené, abyste vytáhli ty kapesníčky, ale když ono je to tak chladně podané, že mne osudy těch lidí moc nebraly. A na to, že to má dvě hodiny dvacet, by samotná ta historka bez vaty (celý desetiminutový úvod, písničky, bezcílné běhání po baráku, cesty tam a zas zpět) vystačila tak na čtyřicet minut. Což by jí slušelo a možná bych dal vyšší hodnocení. Btw, jaký mělo smysl, že se jí na začátku porád zjevoval ten voják?(17.01.2020)

Tak tenhle film aspiruje na nejnudnější film tohoto roku co jsem viděl. Nejdříve ale začnu že nesnáším Indickou hudbu a tady pár písniček je, takže už jen to mue neuvěřitelně otrávilo. No co mi na filmu dál vadilo? Všechno, od špatných herců, po příšerný klišé a příběh. Jediné co uznávám je hodně solidní kamera a sem tam lekačky. Polovina lekaček byla sice předvídatelné ale 1 nebo 2 celkem zafungovaly. Naprostý brak který trvá až nechutně dlouho.(13.01.2019)