Žít se sebou (2019)

Přečetla jsem všechny komentáře a to to vážně nikdo nepochopil? Manipulativní píča nejdřív zničí jednoho chlapa a pak, když se objeví druhý stejný v původní kondici, začne ničit i toho druhého, poštve je proti sobě a nakonec si nechá oba, aby v té zkáze systematicky psychopaticky pokračovala, to si to teprve začne užívat. Přitom to vypadalo tak slibně. Rozmlátili její nábytek, měli pokračovat její hlavou a pak si zařídit šťastný život jako bráchové. Ještě i předposlední věta zněla nadějně. Od feministického Netflixu se ale asi nedalo úplně čekat, že ji scénář uspokojujícím způsobem zabije. Ženská musí zvítězit, i když je to zvrácená čůza, a normální chlap je odsouzen k zániku.

Paul Rudd je obecně solidní lákadlo k mini sérii. A když k tomu přičtete fakt, že mu tu garde dělá Aisling Bea, kterou jsem do té doby vůbec neznal a přitom se na ní opravdu hezky kouká, tak nemůže být o ztrátě času v tomto případě řeč. Jenže scénáristi si poměrně zábavný námět střihli do blbosti a tak se to ve druhé polovině stočilo do míst, ze kterých jsem byl rád, že jsem po osmém dílu odešel.

Jako vejce vejci je moje srdíčková záležitost a nemohl jsem se ubránit porovnávání. Ovšem 90ková romanťárna se krom základní myšlenky nemůže lišit více. P. Rudd skvělý. Sice mě závěr malinko překvapil, ani nevím jestli pozitivně nebo negativně, ale překvapil. Ze ztřeštěné komedie se to během dvou tří dílů přeleje v luxusní existencionální drama, a to musím fakt smeknout. Povedené velmi. A. Bea ve své roli fantastická a fakt musím říct, že to hraje na hodně realistickou notu a daří se!

Tady měl někdo skvělej nápad, ale nakonec ho bohužel nedokázal pořádně uchopit. Od třetí epizody příběh drhne, a pak upadá do nenapínavé nudné slátaniny s podivným zakončením. Paul zahrál obě role velmi dobře, ale já se nemůžu zbavit pocitu, že z toho přes všechnu tu snahu nakonec stejně vyšel jako suchar. Tři hvězdičky za Piňa colada song, pro ten mám velkou slabost.

Já úplně nevím. Připadá mi to jako kdyby to napsal nějaký scenárista u přijímaček; připomíná mi to mou vlastní situaci, kdy jsem přišla ke zkouškám se skvělým příběhem a po hodině ručního psaní jsem zjistila, že nevím, jak to má skončit. Tak jsem to zakončila ňákou blbinou, aby se neřeklo. Tohle za mě fungovalo až do konce, kdy se to prostě utlo, aby to nějak skončilo, zároveň předpokládám, že pokračování to mít nebude. Taková řacha to nebyla, i když humor i drama spolu fungovaly, na víc řad to fakt není. A přitom mě konec zklamal. Takže toliko k tomu, proč mám pocit křivdy. Jinak jsem spokojená s postavami i prostředím. Z látky jsem měla regulérní depku a zároveň jsem byla příjemně znechucená. Taky bych řekla, že tvůrcu krásně nastavili rozpol "dvě hlavní postavy, komu teda sakra fandím a proč???".  No, ale ten stejně nakonec nepotřebujete... Achjo. Mimochodem, skvělej soundtrack. Krásně ve mně to znechucení podpořil. BTW: Kdo si taky říkal "vypadá to jako Mike z Přátel, ale to je blbost, protože nemůže vypadat 20 let stejně"?? Já jsem teda v šoku... evidentně ten člověk věděl, co hraje.Edit:Dokoukala jsem to včera a pořád na to myslím. Na psychologii postav, poslouchám soundtrack, na to, jak bylo téma pojato a jak byl příběh rozvíjen. Až na ten PŘÍŠERNÝ konec to bylo prostě super.