Vzpomínka v mlze (2023)

Mé hodnocení čtvrté epizody se postaralo o to, že se to celkové nedostalo přes tři pěticípé, já jsem se ale svévolně a zcela subjektivně (jak je mým zvykem) rozhodl přihodit i čtvrtý kousek, protože mě to putování mlhou alkoholikovy mysli vcelku bavilo a zároveň znechucovalo, což je fakt zvláštní kombinace pocitů. A právě proto, že ji ve mně polští tvůrci vyvolali, jsem upravil své výsledné hodnocení. / Poučení: Alkohol je sice metlou lidstva, ale člověk by si měl dávat pozor na to, aby neměl úplně vymeteno.

Silný zážitok. Poľskú filmovú / seriálovú tvorbu až na pár výnimiek napozeranú nemám, takže je čo doháňať. Príbeh sa odvíja a odhaľuje postupne a veci sú nakoniec v mnohých prípadoch úplne inak. Mám v rodine alkoholika (stále žije a chlastá a už vyzerá ako mladší brat svojho otca), takže sledovanie seriálu zvlášť v poslednom dieli bolelo. Jakubik ako herec zaujal, určite budem jeho tvorbe venovať pozornosť.

I když jsem si minisérii pustila náhodou, nelituju. Celou dobu jsem čekala, tragický konec pro hlavní postavu..ovšem ne takhle.. rozuzlení mně obrátilo naruby - bylo to nečekané. Postava Martina Kanyi mi je (ano i přes jeho povahu :-D) sympatická. Ač mi ten konec přijde malinko přitažený za vlasy tak si myslím, že kdo žil ať v roli dítěte nebo partnera s alkoholikem,  najde si v tom svoje. Moc pěkná psychologická krimi série.

Je to do jisté (možná že do značné/zásadní) míry osobní, ale tenhle seriál mnou totálně otřásl, totálně mnou prostoupil a vháněl mi slzy do očí. Fakt, až tak. Kromě toho, že mě zaujal tematicky, se mi po celou dobu líbil i po formální stránce. Přesně takhle si představuju bývalýho rockera a nepřestalo mě fascinovat, že ho stvořili z obtloustlýho, proplešlýho chlápka, kterýho jsem naposledy viděl coby stejně přesvědčivě ztvárněnýho kněze v Kléru. Mrzí mě jediná věc- že z té ničivé finální síly nemá ani zbla úvodní díl. Obávám se, že spoustu lidí odradí od dalšího sledování. Málem se to stalo i mně, čímž bych se připravil o mimořádnej, nejen kulturní, ale i sociologickej zážitek. Za mě jasných 100 procent.

Tvůrci kašlou na vytváření nějaké temné atmosféry, umělecky pojatých flashbacků, dojení emocí, ohromující lokace, záběry z dronu nad ujíždějícím autem uprostřed lesa či barevné filtry a podobné nástroje, které sice vytvoří takový ten “world visual standard”, ale jsou někdy jen na překážku k tomu, aby se příběh mohl dotknout okoralého srdce přežraného diváka (já). Jeden efekt si ovšem ujít nenechali a tím je doprovodný voice over hlavní postavy, která tu a tam komentuje rekonstrukci vlastního chování. A jde spíše o funkční mateník než o klíč k pochopení. Střih, kamera, režie - vše pokorně slouží hercům/postavám. A u toho se pozastavím. Polská herecká škola je už po desítky let vynikající. Podobně je na tom v posledních letech celá polská kinematografie. Výběr herců je perfektní. Všechny herecké typy slouží scénáři, který mě bavil od prvního záběru, kdy nacamraný představitel hlavní role vstoupí na anonymní alkoholiky. A není to legrace, ani patos. Samotní herci předvádějí mimořádné výkony. Jsou naprosto přesvědčiví, protože pečlivě připravení. Žádná rychlokvaška. Poctivá herecká práce. A za to patří dík především režisérovi, že na to dbal. Protože takových výkonů jsou schopni samozřejmě i herci u nás, jenže produkce tlačí na točení téměř bez zkoušení. Pak je tu samozřejmě nosné téma a odpovídající závěr. Možná to však bylo až příliš komorní, protože z toho nemám takový ten ze židle zvedající zážitek s pocitem, že jsem byl svědkem ojedinělého kusu za který dávám pět hvězd. Sám nevím. Takže 85%.(Ke sledování této minisérie nepijte alkohol. Nechutnal by vám.)