Sedmnáct zastavení jara (1973)

Výborná špionská hra, sedla jsem na lep okamžitě, postaral se o to Vjačeslav Tichonov, on je v roli tajného agenta uprostřed Německé říše fantastický a k tomu tak nádherná hudba, že se mi občas svíralo hrdlo dojetím a místy mi běhal mráz po zádech... V této sérii se snoubí vše tak, jak se na pět hvězd sluší a patří, strhující příběh, skvělí herci, krásná klidná kamera, podmanivá atmosféra, skvostná hudba, ostatně pochvalu zaslouží vše, kostýmy (zejména uniformy), celkově výprava, interiéry, exteriéry, všechno je tu vymazlené do detailu, prostě stručně plná palba...

Príbeh začína pozvoľne, v podstate videl som len malo tak napínavých filmov a nejde tam o bezhlavé strieľanie, blbé dialógy, nezraniteľného super agenta a podobne šablóny, ktoré sa objavujú v západných filmoch tohto typu. Veľmi zaujímavá hudba, tiež, vykreslenie záporných postáv nie je ich zosmiešnením či neschopnosťou, práve naopak sú rovnako dobrí v tom, čo robia ako náš hrdina a niekedy aj lepšie. Avšak, vadili mi tam dve veci, neschopná ruská agentka, taká, ktorá by prezradila všetko pri vypočúvaní, mučení a vlastne urobila presne tú chybu, pred ktorou ju vystríhali. Ďalšia vec sa týka techniky, je poľutovania hodné, že tak kvalitný film (seriál) bol zaznamenaný na tak nekvalitne zariadenia a pôvodne čierno-biely záznam sa v roku 2009 kolorizoval a ten vyzerá na niektorých miestach ešte horšie, rovnako ako aj zvuk, aj ten je nekvalitný, a to hovoríme o roku 1973, takže veľká škoda.

Nebudu zdržovat a unavovat čtenáře : vrcholné žánrové dílo s ohledem na původ seriálu a charakteristické znaky uměleckých vyjadřovacích prostředků (Sovětský svaz) - záměrná pomalost či zdlouhavost scén, dlouhé záběry na detaily herců, dokonalé herecké výkony v psychologicky mistrně propracovaných rolích, výtvarná stránka především berlínských stranických interiérů a uniformy - ach bože ty uniformy - je nutno je hodnotit jako dalšího herce na place - hrají svou vlastní hru ve prospěch celku. A nemluvě o hudbě, rusové zkrátka umějí, když chtějí (a je jim to umožněno!). Pochopitelně předloha (scénář) je jako vždy to gróóó´, střih a režie slouží svému dobrému účelu. Abych dodržel své předsevzetí z úvodu - na závěr lahůdka pro všechny, kteří se učí (dovolte mi, jako hereckému pedagogovi...) jak hrát a vyjadřovat se pouze očima - scéna ve třetím díle v kavárně: sovětským velením inscenované setkání Stierlitze s jeho manželkou po deseti letech odloučení s ohledem na fakt, že žádný případný nechtěný pozorovatel nesmí poznat vzájemnou vazbu a dále pak nezanedbatelný psychologický aspekt u obou protagonistů, zda a kdy bude ještě možné něco takového. Příjemný divácký zážitek !

V hlubokém socialismu 70tých let bylo Sedmnáct zastavení jara téměř zjevením. Pořádný špionážní film tu chyběl a nutno poznamenat, že ten který se zde najednou objevil nebyl obsahově ani formálně vůbec špatný. Člověk si musí odmyslet ideologicky vynucené "černobílé" vidění dějin - černobílost snímku naopak vůbec nevadí naopak podtrhuje atmosféru a vzbuzuje dojem téměř dokumentární výpovědi o válečných událostech. Bez ohledu na některé historické nesrovnalosti (Dullesovo jednání s Wolfem v Bernu bylo o něčem jiném a nebylo oficiálním jednáním posvěceným Himlerem) jedná se o chytrou, poutavou a napínavou podívanou s hezky vykreslenými postavami (interpretovanými opravdu dobrými herci - zejména Tichonov v roli Sterlitze a Tabakov v Roli Schellenberga vytvořili postavy z masa a kostí). Chytře napsaný scénář pracuje s retrospektívou, a s chronologickými posuny deje, aniž by to tvůrci dávali moc na odiv,  s do sebe zapadajícími vedlejšími motivy který pořád obratně balancuje mezi dokumentární realitou a vymyšleným příběhem neustále drží napětí, situace vykresluje skrze dobře uchopené postavy,  nepřehání to s ideologickými ani psychologickými motivacemi. Historie vyprávěná přes lidské osudy a situace se vyplatila- s postavami seriálu je možné se identifikovat a jít s nimi celým dějem. Úsporná téměř televizní kamera a nevtíravě, ale precizne koncipovaná kompozice obrazu vytváří podmanivou atmosféru, která se nerozbije v průběhu celých 12 dílů. Jistou poetiku filmu dodává i výborná hudba a texty úvodní a závěrečné písně (zhudebněné básně Rožděstvenského). Seriál opravdu stojí za zhlédnutí a lze mu odpustit dobu ve které vznikal i ideologii které se podřizuje.

Stierlitz vypadl z 15. patra. Zázrakem se zachytil o balkón v desátém poschodí. Zázrak opuchl a dlouho Stierlitze bolel. _____ Max Otto von Stierlitz byl jednička a z patnáctého patra rozhodně neskákal. Na to byl specialista spíš James Bond. James měl svaly, Stierlitz čáry. Za sedmnáct dnů vyřešil úplně vsechno. Na seriál nedám dopustit. Jednak vynikající Tichonov a pak rarášek Oleg Tabakov, aka Walter Shellenberg. Úvodní hudba a černobílé zpracování dávají celému seriálu ten správný rajc. Seriál jsem viděl v mládí, ale i teď ho beru jako TOP. Ne vše ruské musí být špatné.