Rodiče (2020)

Jedna z nejlepších Freemanových rolí. Jeho opakované "Cheers, mate" směrem k partnerce je naprosto boží. Přesně ten typ humoru, který ocení každý rodič na pokraji nervového zhroucení. Seriál je jako manuál přežití pro čtyřicátníky s dětmi: upřímný, syrový, ale zároveň neuvěřitelně vtipný. Máloco dokáže tak přesně vystihnout tu směs lásky, zoufalství a absurdity, kterou rodičovství je. V mnohém osobní a intimní zpověď dnešních čtyřicátníků – je mi to bližší, než jsem si původně myslel. Osciluje to někde mezi 4 a 5*.

Hodnotím již po první sérii překvapen, jak rychle mě slibní Breeders omrzeli. Mám totiž pocit, že snad už po třetím díle došly Addisonovi s Blackwellem nápady a nebyli tak s to držet se původní premisy seriálu. Autentické rodičovství bez cukrkandlu kolem, dialogy se suchým humorem a všední rodinné situace, které dobře známe, ale často se nezobrazují. Místo toho se z Breeders rychle vyklubala jen kvalitnější verze Rudyho má každý rád (nebo Raymonda, jak se myslím jmenuje ten originál). Neuvěřitelně otravné flashbacky vnášejí do seriálu kupu vlastní sentimentality a nakonec jde opravdu o ''velké dějiny'' pracovních přítěží, rodinných traumat a významných životních událostí. Hrozně mě to mrzí, protože chemie mezi Martinem Freemanem a Daisy Haggard opravdu stojí za to, ale k zasmání jsou opravdu spíše Freemanovy výbuchy na děti než to, co by asi mělo být vtipné a ''ze života''.

Když jsem si pouštěl první epizody, tak jsem se trochu obával, že to bude seriál jen o životu s dětmi, ale ve finále jsem dostal mnohem víc. Martin Freeman si roli píše očividně na tělo, protože je jako Paul naprosto přirozený, ale i Daisy Haggard je jako Ally super a pak jsou tady jejich rodiče, kteří často přidávají komickou složku.
Za ty čtyři řady to značně vystřídalo tón a z odhlečených až komických situací to často vytáhlo hodně silnou dramatickou linku. Která dokázala udeřit o to víc, že byla jako vytažená ze života a byla to situace, která se může stát každému z nás. Až jsem si ke konci říkal, že se to hlavně soustředí na ty negativní situace, kterými si postavy prochází. Vlastně si cením i toho, že závěr se nesnaží přijít s velkým ukončením, ale místo toho nastiňuje hořkosladký vývoj - stejně jako to dělá život. 
Breeders jsou takový zapadlý a přehlížený britský klenot, který však bude hodně těžké někomu doporučovat. Ne kvůli tomu, že by nebyl dobrý, ale kvůli tomu, že občas tne až nepříjemně do živého.

Seriál, ktorý podľa mňa nedokázal vytvoriť nejaké puto medzi divákom a postavami. V podstate mi boli ukradnuté, nikomu som nefandil. Navyše Daisy Haggard je typická Angličanka s vysušenou kožou, ono to už tak totiž býva, že Anglosasky začínajú prudko starnúť hneď po tridsiatke, to asi z toho fetu. Veľmi málo vtipné, suché, ale nejde o suchý humor ani suché víno. Proste bez šťavy.

Martin Freeman rieši bežné radosti i starosti so svojimi deťmi, no rieši ich dosť excentricky. Správne je tam niekoľkokrát poznamenané, že prístup rodičov sa mení generáciami, a to čo sa kedysi riešilo bitkou po zadku, dnes z toho robia ťažké psychologické dilemy. Niekedy to však tvorcovia seriálu tak preháňajú, že buď sami nemajú deti, a tak nevedia, ako to bežne chodí, alebo oni ako rodiča niekedy tak pošahane riešia problémy. 2. séria mi príde lepšia.