Douglase zrušili (2024)

Celý čas ma zaujímal len ten strašidelný "sexistický" vtip, lenže ten je pod rúškom tajomstva až do konca. A čo vyzeralo pôvodne ako humorná kritika na cancel culture idiotizmus, nakoniec nebol humorom ani kritikou, ale feministickým výkrikom a opakovaným. Zle napísané, pretože naozaj pôvodným zámerom mala byť kritika sociálnych sietí a rušenia kultúry, no človeka to prerozprávanie v kadencii slov tak 200 za minútu nutká k vypnutiu.

Steven Moffat si dal dohromady staré známé z Doctora Who (Karen Gillan a Alex Kingston) a přihodil k nim pár dalších známých tváří (Hugh Boneville, Ben Miles) a vytvořil si vlastní příběh o cancel culture.
Celé tohle konverzační drama stojí hlavně na výkonech hlavních postav. Boneville je jako Douglas naprosto přirozený, Gillan je v nezvyklé poloze a Miles hraje prvotřídního slizáka. Obsazení je super a postavy jdou do extrémů. Zápletka nevhodného vtipu, který přeroste v něco, co může nabobtnat až v konec kariéry letitého moderátora zpráv, mě bavila a ty čtyři epizody jsem si docela užil. A kreativní řidič v potitulkových scénách byl na jedničku.

Melody Pondová se znovu setkává se svou mámou, která... tentokrát trochu zlobí a jde po krku jejímu manželovi, což není Doctor, ale pirát, kterého potkali na jedné ze svých cest. Nebo - kdo tady vlastně zlobí? Co se opravdu stalo? Samé otázky, s nimiž si Moffat poradil na výbornou. Bavily mě i první dva díly, výborný seriál je Douglas vyloženě od první chvíle, ale až ty druhé dva jsou opravdová lahůdka - Hugh a Karen tady předvádějí učiněný herecký koncert, který je naprosto perfektní. Výteční jsou i nádherně hysterická River a Ben Miles. Žádné šílené moffatovské zvraty se nekonaly, tohle je prostě parádní, výtečně gradující a postupně čím dál hutnější drama, ve kterém si nejste jistí ničím. Má to sílu a výsledek je skvělý. Za zmínku určitě stojí i brutální cliffhangery a zábavné potitulkové scény s kreativním řidičem. Skvělá záležitost! 75 %.

Moffat jede v sorkinovském módu "po pracovišti všichni neustále kmitají a přitom bez ustání žblebtají". Problém je, že s látkou, kterou v nemlich stejném gardu již adresovaly jiné seriály a snímky. A některé velmi dobře. Jádro je na velmi solidní komorní devadesáti minutovou divadelní hru, jenže to má rozsah bezmála dvojnásobný a je vyplněn vatou plnou zbytečných postav. Ani jedna (a že jich je; agent, vtipálek, řidič s ambicemi, asistentka) však nefunguje. Do jedné působí jako pěst na oko, protože seriózní téma řeší ústřední čtveřice seriózních postav, ale kolem nich jsou jen jakože vtipné dobu reflektující karikaturní postavičky, které jsou jak z po pilotní epizodě zrušeném sitcomu ve stylu zámořského Kanclu. Tři tuctové epizody, které stojí a padají na finální výtečné, kde se jede ve vyhroceném módu "říkáme si pravdy bez obalu". Ovšem i zde jeden problém je, velká část staví na výkonu Karen Gillan. A ta má v sobě diblíkovství či nepřístupnost, ale ne rozsah potřebný pro polohy po ní chtěné (tedy uhrát komplexní emoce čistě pohledem bez přehrávání a slz). Oproti tomu Bonneville je v roli mezi dvěma ženami rozpolceného "Hemaly", kde musí být pro veřejnost "nemastně neslaný hodný strejc bez názoru", bez výhrad.

Zpočátku nezajímavé, pracující s absurdní zápletkou nevhodného vtipu. Naštěstí poslední epizoda posune celý seriál na vyšší úroveň. Není to úderné jako od Sorkina a Karen Gillian není dostatečně silná herečka na tak náročnou postavu, ale novým způsobem to zpracovává sexuální obtěžování na pracovišti v dnešní mediálně zvrácené době.