Je to soda (2005)

Asi nejcyničtější, nejnihilističtější a morálně nejrezignovanější věc, kterou jsem kdy viděl. Zákulisí politiky jako čistá platforma pro kariérní růsty duševně vyprázdněných psychopatů, vulgárně parafrázujících Julii Andrews. První dvě série s utahanou politickou amébou ministra pro vnitřní rozvoj (který sám několikrát přizná, že moc neví, co to vlastně je) ukončí tak famózní amorální vykurvenost vůči svému podřízenému, že jsem nadšeně jen zíral. Jestli to byla poslední věc, kterou herecky udělal Chris Langhlam (krátce po 2. sérii byl odsouzen na 15 let za stahování dětské pornografie), tak to dost dodává na komice. Pokud se s třetí sérií a příchodem jeho ženské nástupce Nicoly Murray někdo obával vyměknutí a větší smířlivosti, tak tady to naopak právě začne. Perfektně vykreslené procesy, které musí probíhat vedle politika, který sice má nějaké ideály, ale je úplně neschopný, arogantní a pokrytecký ideálně vykresluje díl, ve kterém si chce prosadit navýšení rozpočtu pro aktivity na veřejných školách, přičemž na ně odmítá poslat svoje vlastní děcka, které pochopitelně studují školy soukromé. Čtvrtá série sleduje nejvíce jednu ucelenou dějovou linii a je ji tak nejlepší bingnout komplet. Je v ní nejmíň náhodně rozházených hlášek a vtipů, ale je kontextuálně zábavná po většinu svého času. Většina aktérů, v čele s legendárním skotským dobytkem Malcomem Tuckerem, se zde mění z komických postav na nebezpečné, zlé bastardy a místy je dost nepříjemné přemýšlet o autenticitě zobrazených procesů. Z každého dílu Thick of It si během prvního sledování vezmete tak 20% všech narážek, kontextů a vlastně i samotného příběhu. Automaticky počítá s tím, že víte jak fungují britské politické a občansko-právní procesy, rozhazují se kolem docela dost niche popkulturní narážky, postav je tu přespříliš, jejich pozice se stále mění jak lezou po kariérních žebříčcích či podléhají pravidlům o "pool reshuffle" a celé je to nasnímáno a sestříháno jak Dogma '95. Díky tomu se ale k seriálu můžete čas od času znova vracet a objevovat tam různé nuance, kterých je v něm ukryto vskutku mnoho. A navíc je to k posrání vtipný."We'll now you really shat your pants, Ollie. Don't you know Glen has a kid with special needs?" "Oh no, I didn't. Does it mean... Glen had sex?" "Jesus Christ." "No, no, no, I'm sorry, I understand, I had a girllfriend with special needs once." "Oh really?" "Yeah. And I'm glad to say I was able to fulfill them all."

"FUCK'S SAKE! Jesus – Christ! Well, now we've got another fucking adjective to add to fucking 'smug' and 'glum', haven't we?! Fucking 'RETARDED'! JESUS Ch– Do you not think it would be germane to check who you're talking to?! IT'S A FUCKING NEWSPAPER OFFICE! IT'S NOT A FUCKING SANATORIUM FOR THE FUCKING DEAF, IS IT?! ARE YOU SO DENSE?! Am I gonna have to run around, slapping badges on people, with a big tick on some and a big cross on others, so you know when to shut your gob and when to open it?! Jesus Christ! Oh, but that'll probably confuse you as well, won't it?! That'll be too confusing! You'd see the cross and go "Oh, fuck! X marks the spot! Better tell this little person all about the Prime Minister's fucking CATASTROPHIC ERECTILE DYSFUNCTION!" Oh, but not to worry, not to worry, you've sent fucking Ollie over there to deal with it. (Nicola tries to speak) FUCKING OLLIE! HE'S A FUCKING- HE'S A FUCKING KNITTED SCARF, THAT TWAT, HE'S A FUCKING BALACLAVA!A toto, dámy a pánové, je ta správná soda.

"I'm really sorry, you won't hear any more swearing from us, YOU MASSIVE GAY SHITE! Fuck off!" Supernahláškovaná (a supervulgární) politická satira, které nikdy neodpustím, že se nevrátila s novou sérií během toho, když všichni srali cihly z Brexitu. Ale jinak je to naprostá dokonalost. A to díky hlavně díky Peteru Capaldimu, který naprosto vládne jako Malcolm Tucker – muž, mýtus, legenda a cholerická svině řídící metodou mrkve a klacku (nejdřív vám nacpe do prdele mrkev, pak klacek a pak ještě víc mrkve) britskou vládu. A nejvtipnější na tom je, že celý ten cirkus nejspíš není moc daleko od skutečnosti. Každý díl mě naprosto vyřídil. Akorát to chce mít trochu přehled o dění v Británii a vychutnat si to v angličtině, protože překlad České televize sice adaptuje popkulturní odkazy pro naše reálie, ale v prvních třech sériích naprosto zabíjí – a především přehlíží – spoustu skvělých gagů. Sám o sobě seriál ale geniální věc.

Po první sérii jsem si nebyl jistý, jestli mám pokračovat, kamera je na můj vkus až příliš roztřesená a přišlo mi, že žádná z postav dostatečně nevyčnívá a seriál je v podstatě o ničem. V druhé sérii už tyto neduhy nebyly tak citelné a v trojce seriál nabral snad až 'akční' spád.
Vyvaroval bych se srovnávání s ‚Jistě pane Ministře‘, ten je pro mě nadčasovou satirou a geniální hrou s jazykem, jak v originále, tak v českém dabingu.
Naproti tomu Thick of it působí jako realistický pohled do zákulisí politických špiček dneška. Realističnosti přidávají herecké (ne)výkony, postavy na mě působí naprosto přirozeně a
všemu kraluje Peter Capaldi, který dokáže v jedné minutě předvést 'kázání' s vyskočenou žílou na čele a z toho hned přepnout do polohy pravého gentlemana.
Závěrem bych jen doporučil všem, kterým první díly nesedly, aby zkusili přeskočit do třetí série, můžou být mile překvapeni.

Můžu hodnotit pouze Abbotovu éru, čili první dvě (mini)série, a přes počáteční rozpaky nakonec konstatuju solidní míru spokojenosti. Musim přiznat, že mě - celýho zhýčkanýho brilantně pointovanýma mono- či dialogama z Yes, Minister - tahle brutální smršť nadávek a koncentrovanýho chaosu opravdu nemálo zaskočila ... nicméně svuj velkej přínos Thick of It má. Jde ještě hlouběji a zároveň trochu jinačim směrem. Přestože se točí kolem jednoho z ministerstev a míhá se i kolem samotnýho č. 10, vyobrazuje v první řadě "mravenční práci" dělníků v pozadí (což je přirozeně eufemismus, jde přece o sitcom). Zároveň jak svou hloupou, tak svou manipulativní verzi karikatury Iannucci s Armstrongem uchopili docela jinak než tvůrci kultu Jim Hackera, respektive Sira Humphreyho: zde si Hugh Abbot vesměs uvědomuje, že ví prd, a na nic moc si (na rozdíl od Hackera) nehraje; zatimco jej nepeskuje tak chladnej, vychytralej a vždy nad věcí "jakože nadřízenej", nýbrž obyčejnej hulvát bez čitelný strategie. Teprve následný maskování Abbotovy hlouposti, potažmo Tuckerovy mocenský kličky, už na Yes, Minister nápadně odkazujou; jinak toho ale opravdu moc neni. Co mi zde fatálně scházelo - a chvályhodně zvolený zaměření na mediální obraz politika, na PR, by to jedině vhodně doplňovalo - byla předevšim relativní ignorace soukromí hlavních postav, o kterym se tak maximálně tlachá. Přitom známý Hackerovy diskuze s manželkou v Yes, Minister představovaly příjemný osvěžení, rozptyl a zároveň tak tamější satiru dělaly poněkud plastičtější. --- Každopádně přes, nebo spíš právě pro tolik odlišnou formu se nakonec nemůžu rozhodnout, co je nadčasovější - jestli Yes, Minister, nebo Thick of It. Osobně nicméně preferuju rezervovanější, diplomatičtější přístup. Ale je mi jasný, co by mi na tohle famózní neruda Peter Capaldi odvětil ...En em ef pí - not my fucking problem!